Uskutečněné akce

Na Pálavu jezdíme většinou na podzim. Ale letošní výjimečně jarní zájezd na Pálavu uskutečněný ve velikonoční pondělí se uskutečnil v pravý čas! Kvetlo tam snad úplně všechno, co tam zjara kvete: kosatce modré, žluté i bílé, hlaváček jarní, něco konikleců a všelicos dalšího. Letos jsme to vzali maximalisticky po nejdelší trase, takže z Pavlova až do Mikulova. Byl krásný jarní den, zrána s hustším oparem na dálkách. Už z Pavlova bylo vidět, že na Dívčích hradech je plno lidí; nebyli jsme sami, kdo si myslel, že na Pálavě bude jen pár „úprchlíků z Velikonoc“.

Do zimního Slovenského Raje jsme začali jezdit už v sedmdesátých letech (ani se mi nezdá vhodné psát „...minulého století“) s brněnskými turisty, když jsme někteří začali věnovat vysokohorské turistice (VHT). Průchody dolinami plnými ledu a lezení po žebřících přes zamrzlé vodopády k VHT měly nejblíže. V roce 1993 jsem akci začal pořádat znovu jako společnou akci odboru Klubu českých turistů Otrokovice a sportovního klubu Přátelé evropských vrcholů Zlín, protože aktivity některých z nás byly v obou spolcích. A od té doby jezdíme ve dvouletém cyklu „aby se nám to neomrzelo“.

Tato akce založená kdysi turisty z Tupes zaznamenala již 32. ročník. Každoročně je příjemné a hezké vidět přicházet na nejvyšší vrchol "našich" Chřibů ze všech stran spousty přátel přírody. Ani na konci minulého roku se mi nepodařilo na tuto akci zlákat více účastníků než pět: Jirku a Blanku Č., Mirka Slov., Věru S. a sebe samotného. Přitom cesta autobusem do Starých Hutí, odkud jsme vyrazili na 8 kilometrů vzdálené Brdo, proběhla sice nadvakrát, ale stále jedním linkovým autobusem.

Měl jsem představu, že se nás sejde jako v minulých letech kolem padesátky, ale nakonec nás bylo méně... Akci setkávání se na konci sezóny jsme se pokusili založit před pár lety hlavně proto, že našich akcí se v průběhu roku zúčastní spousta lidí, kteří nejezdí pravidelně. Proto tuto akci pevně zařazujeme do ročního plánu a navíc v období už takového "turistickéhó klidu".Je škoda, že nás nebylo víc. Ale i tak jsme zavzpomínali: také na ty nepřítomné, ale hlavně jsme si při promítání připomněli co jsme kde zažili. Promítalo se od zimy do podzimu, od lyží přes kola...

Posledním letošním zájezdem z cyklu jednodenních zájezdů byl zájezd na Pálavu (Pavlovské vrchy) spojený s pobytem v lázních v rakouském Laa. Autobus byl opět zaplněn až na pár výpadků na poslední chvíli. Tentokrát jsme po několika letech opět namířili na Svatý kopeček nad Mikulovem, tentokrát však od severovýchodu a se sestupem do Mikulova. Od výsadku z autobusu jsme to namířili na zelenou značku, ale jak už to bývá, zase kdosi zavelel známé „tady to bude blíž...“. A tak jsme se nakonec na hřeben probíjeli strmým zalesněným svahem, nijak dlouhým, ale mokrým.

Tak v sobotu 21. října vyrážíme - opět s perspektivou krásného počasí - do Jeseníků; tentokrát to ale není klasika po hřebeni, ale něco úplně jiného: půjdeme z Ramzové přes Obří skály na Šerák, Keprník a Vozku a sestoupíme do Branné k autobusu. Řádná to túra v krásném podzimu! Kolem desáté opuštíme autobus a vyrážíme po zelené z Ramzovského sedla. Není zrovna povzbuzující, že po chvíli stoupání klesáme do údolí Vražedného potoka; nicméně po jeho překonání je zřejmé, že už to bude jen stoupat.

Do Těšínských Beskyd jsme při našich zájezdech ještě nezavítali; v loňské roce jsme však Čantoryji a rozhlednu na ní pozorovali z vrcholku Velké Rači. A to bylo jakýmsi podnětem pro zařazení tohoto vrcholu do plánu našich zájezdů. I když to teda zase je pořádný kopec! Na tento zájezd jsme vyrazili druhou zářijovou sobotu roku 2006. A protože i u nás ještě rostly houby, vzali jsme si někteří košíky i nožíky!

Veřovické vrchy - kde to vlastně je? Tak se možná leckdo z našich členů tázal sám sebe, když našel tento zájezd v plánu podzimních akcí. Ani Veřovice, podle nichž jsou vrchy pojmenovány, nejsou nijak známou obcí. Takže to vysvětlím: Veřovické vrchy jsou poměrně nevelké pohoří rozkládající se západně Radhoště, od něhož jsou odděleny sedlem Pindula, jímž prochází silnice z Rožnova do Frenštátu. A už je to jasné! To přece je na mapě Beskyd! Doplním, že pohoří leží severně od silnice z Valašského Meziříčí do Rožnova. Významným a nejvyšším vrcholem je Velký Javorník s nadmořskou výškou 917 m.

Moto: