O říjnovém zájezdu na Šerák, Keprník a Vozku

Tak v sobotu 21. října vyrážíme - opět s perspektivou krásného počasí - do Jeseníků; tentokrát to ale není klasika po hřebeni, ale něco úplně jiného: půjdeme z Ramzové přes Obří skály na Šerák, Keprník a Vozku a sestoupíme do Branné k autobusu. Řádná to túra v krásném podzimu! Kolem desáté opuštíme autobus a vyrážíme po zelené z Ramzovského sedla. Není zrovna povzbuzující, že po chvíli stoupání klesáme do údolí Vražedného potoka; nicméně po jeho překonání je zřejmé, že už to bude jen stoupat. Dolní část Obřích skal je úžasná, ale ta horní je ještě krásnější: je z ní výhled na Jesenicko, na pohraniční hřeben Rychleb i Lví horu. Někteří se trháme od davu a vystupujeme skálami nahoru. Výhledy jsou čím dál lepší, fotíme a fotíme. A najednou tu je poslední skála a rozcestník s chatičkou poblíž! S hlavním vojem jsme již ztratili kontakt, takže se občerstvujeme svačinou a posilňujeme slivovicí. Pak docela strmým výstupem stoupáme na Šerák. Tady už je k vidění i Králický Sněžník, na druhé straně skupina Orlíku i majestátný Praděd s vysílačem.
Na chatě Jiřího na Šeráku vydechujeme, pijeme a obědváme. Svítí slunce, je krásný podzimní den. Skály na Keprníku jsou zdálky viditelné, stoupáme přes sedlo k nim. Zde je rozhled ještě dokonalejší, úplně kruhový, nadmořská výška 1422 m. Pod horami je zamlženo, ale tady nahoře je nepopsatelně krásně.
Pokračujeme sestupem na Trojmezí a zde odbočujeme chodníkem na Vozku. Kolem chodníku je čím dál více borůvek, takže každou chvíli se někde zastavujeme, protože tady jsou borůvky ještě větší... Dorážíme na Vozku, vystupujeme na vrcholové skály v nadmořské výšce 1377 m. Pohled k severu nám cloní masív Keprníku, vše ostatní vidíme znovu. A protože už je po třetí hodině, vyrážíme; jsme zřejmě poslední z naší výpravy a odjezd jsme si dali v pět.
Sestup z Vozky do Branné je téměř desetikilometrový, v horní části strmější, později volnější. Většina – jak se ukázalo – zvolila delší trasu po zelené, my jdeme po žluté. Vypadá to na sestup nemající konce, ale přece jen se před půl šestou dostáváme do Branné. Potkáváme se s kamarády přicházejícími po zelené, Drahoš s autobusem nás čeká na zastávce. Tak ještě půlhodinku strávíme občerstvováním v hospůdce U pytláka a po šesté vyrážíme k domovu.
Byl to zase jeden docela vydařený zájezd! Co je to nějakých dvacet kilometrů s nějakými osmi sty metry převýšení a devíti sty dolů?