Uskutečněné akce

Mám dojem, že nás tentokrát bylo mimořádně hodně. Pro historii píši, že před Vánocemi roztál skoro všechen sníh, a to ho o týden dříve bylo na hřebeni kolem 30 - 40 cm, ovšem nadýchnutého prašanu. Nyní jen trocha nového sněhu, ale bylo aspoň bílo.
Na rozdíl od minulosti jsme se nevyfotili hromadně na schodech, což mne mrzí, ale potkali jsme už dole kamarády a tak jsme se vinšováním a vítáním tak nějak rozešli. Podle jízdenek máme počet 27, ale byli jistě i další...

Tak jsme vyrazili - za pěkného počasí - do Moravského krasu, do jeskyní Sloupských. Jak už bývá zvykem, byly to nervy sehnat aspoň 35 lidí! Našich členů bylo 16.
Drahoš marodí, takže opět autobus z Vizovic. Vzhledem k objížďce za Lipovcem jsme přijeli tak akorát na desátou hodinu.

Když už se konečně „otevřely“ hranice a na polských se už nepohybují vojáci se samopaly, přišel čas, abychom po mnoha výstupech na Králický Sněžník se tam konečně vydali z polské strany.
A tak jsme v sobotu ráno vyrazili: sestava byla výrazně posílena 11 účastníky zájezdů Františka Vyvlečky z Trnavy a Vizovic a také za námi přijeli přátelé Janečkovi z Blanska! Celkem nás bylo 45.

Po dosti dlouhé době a několika zrušených zájezdech jsme zase jeden uskutečnili. Po dvou týdnech špatného počasí to moc dobře nevypadalo, ani předpověď nebyla na víkend nebyla příliš nadějná. Nicméně – jeli jsme! Bylo nás ale jen 34 i s řidičem, třetina autobusu byla prázdná.

Předposlední květnovou neděli jsme si s M. jen tak odpoledne vyjeli ujet pár tréninkových kilometrů před odjezdem na Drávskou cyklostezku. A protože máme rádi rozhledny, namířili jsme na jih podél Moravy přes Napajedla k jezu ve Spytihněvi a přes kněžpolský les do Jarošova. Odtud po hrázi Moravy až k bývalým uherskohradišťským kasárnám, přes ně do Mařatic a pak už do kopce... Mířili jsme ke kapličce sv. Rocha, nevede k ní však žádná turistická ani cyklo značka. A tak jsme se podle rady místních vydali do kopce po panelovce, co tu zřejmě byla vybudována pro tanky.

V prvních májových dnech roku 2009 jsme se vydali na cestu na kolech po toku řeky Moravy místo původně plánovaného sjetí Dolního Pováží na Slovensku. Na nádraží v Otrokovicích se nás sešlo sedm; vlakem jsme vyrazili přes Olomouc do Hanušovic.

Tuto akci pořádá Nadace Partnerství v Uh. Hradišti; akce se již několik let koná v dubnu a v říjnu. My jsme byli poprvé před rokem a půl na podzimních "stezkách"; loni bylo v obou termínech nepříznivé počasí a tak jsme nejeli. Nyní nás vyrazilo 11.

První jarní zájezd obvykle děláme ve druhé polovině března; letos se to ale nepovedlo, protože zima byla neobvykle dlouhá a to účastníky odradilo. Takže zájezd na Valašskokloboucko byl zrušen.

AKCE USKUTEČNĚNÉ odborem KČT TJ Jiskra OTROKOVICE v roce 2008 najdete v pěkné přehledu v příloze ve formátu RTF.

Už nám sice výbuchem nehrozí, protože aktivní byly před nějakými miliony let, ale jsou zde, a to v pohoří Nízký Jeseník. V krajině nejsou tak výrazné jako sopky např. v Českém středohoří, téměř podobají se běžným moravským kopcům. A tak na ně konečně v mých plánech došlo... Ve čtveřici se ženou M. a přáteli Milanem a Alenou v první červencovou sobotu nakládáme kola na auto a vyrážíme přes Olomouc a Šternberk do obce Křišťanovice, asi 20 km jižně od Bruntálu.

Tentokrát se na tento dvoudenní zájezd nepodařilo naplnit autobus; možná to bylo proto, že všechny zatím uskutečněné zájezdy do Velké Fatry byly docela náročné, navíc o týden později se má uskutečnit zájezd SK PEV do Malé Fatry. Ukázalo se nakonec, že to bylo jen dobře! Vzhledem k dopravě pěti osobními auty sobotní trasu otáčíme: auta parkujeme v Lubochni (450 m n. m.) a po půl desáté vyrážíme po modré vzhůru směr Kútnikov kopec.

Po předloňském zrušení akce kvůli velmi špatnému počasí se na cestu vydáváme 31. května 2008; osm míst v doprovodném tranzitu jsme obsadili akorát. Sestava: Standa a Magda V., Liba a Franta V., Mirek Sl., Petr K., Ruda H., Věra S., osm kol, řidič tranzitu Mirek S. Cesta tranzitem s vlekem přes Břeclav, Vídeň, Graz, Villach, Klagenfurt, Lienz, Toblach do Welsbergu, kde odbočujeme do údolí Gsies, nám trvá 11 hodin a je dlouhá skoro přesně sedm set kilometrů. Pastorační dům Velehrad v obci St. Martin (nadm.

Už mnohokrát jsme cestou do Jeseníků jeli kolem odbočky k Rešovským vodopádům, ale kvůli "důležitějším" cílům na ně stále nedocházelo. Až konečně letos: Drahoš navrhl trasu, zájezd se dostal do plánu a tak jsme jeli. Tentokrát nás jelo o pár míň, snad za to mohlo nepříznivé počasí na kraji týdne nebo snad atraktivní cíle: nějaké vodopády a hrad Sovinec! A tak jsme jeli: pro změnu přes Litovel, Uničov, Oskavu do Horního Města. Aspoň z autobusu jsme poznali kraj mimo hlavní cesty, se širokými hřbety a vesnicemi vysoko na nich.

Prvního májového dne prvního roku po sametové revoluci jsem se s přítelem a fotografem Pepou T. vyskytl ve Slovenském Krasu poprvé: už hodinu po vystoupení z vlaku jsme byli překvapeni krásou a množstvím květeny.

Na podzim loňského roku jsme po letech navštívili jižní část Strážovských vrchů: 20. října jsme za prvního sněhu přešli ze sedla Homolka přes mohutný vrch Baske do Trenčianských Teplic. A protože jsme byli všichni tak nadšeni tou skoro zimní atmosférou (zvláště nezapomenutelnou v chatě na Baske), rozhodl jsem se konečně udělat zájezd na opačnou stranu hřebene - na nádherný vrch zvaný VÁPEČ, vysoký 955,5 m!