Uskutečněné akce

Na týdenní pobyt na běžkách jezdíme už od poloviny sedmdesátých let, kdy jsme jako omladina otrokovického turistického spolku vyrazili poprvé do Jizerských hor. Později jsme začali jezdit každoročně do Krkonoš, to už postupně s našimi dětmi; a do Krkonoš stará parta jezdí stále, teď už zase bez dětí. Od roku 2002 jsme vytvořili druhou partu z nových, i když ne úplně mladých člen i nečlenů: a tak jsme letos vyrazili na běžky již posedmé!

Tento rok ta zima zase nestojí za nic! Nechtělo se mi to po Novém roce věřit, ale je to tak: se štěstím jsme si užili běžek jen na Silvestrovské jízdě v Javorníkách, a navíc jenom někteří. A s vědomím, že to zřejmě nebude lepší, jsme dali dohromady zájezd na lyžařský přejezd Žďárských vrchů pořádaný našimi přáteli z OKČT v Poličce. Všichni jsme tak věřili že sníh bude, že jsme zaplnili velký autobus. A tak jsme jeli: v sobotu 19. ledna ráno pršelo docela slušně; ani jsem nevěřil, že všichni přijdou. Ale akce byla u pořadatelů zaplacena a tak jsme se sešli opravdu všichni.

Ani se to nezdá a už podeváté jsme se sešli na Nový rok u žlutavské lávky. Akce má sice podtitul „novoroční střízlivění“, ale jde spíše o lepší vytrávení po neustálém pojídání vánočního cukroví. Tentokrát nebylo počasí vůbec příznivé: mlha taková, že Otrokovice jsme z Dubníku (od stožáru jednoho z mobilních operátorů) vůbec neviděli, a studený vítr. I přesto se nás sešlo 22, později ještě dorazil Zbyněk V. s malým Markem v terénní tříkolce. Jako obvykle jsme zde odpálili nějaký ten šampus, pojedli zbytky cukroví, vzájemně si popřáli všeho možného do nového roku.

Poslední akcí roku bývá obvykle Silvestrovská jízda; pro tentokrát jsem zvolil hřeben Javorníků, protože za měsíc je v plánu akce po Vsetínských vrších. Už zpřed Vánoc panovala dlouhodobá inverze, nesněží, lidé se tudíž na zájezdy nehlásí. Nicméně díky mailům, esemeskám, webové stránce a spoustě kamarádů podařilo zvednout počet přihlášených z 25 na konečných 39. HS hlásí na Javorníkách sjízdný pouze úsek Kasárna - Malý Javorník, cca 6 km. A tak jedeme!

Předsilvestrovský výstup na chřibské Brdo je významnou akcí s dlouholetou tradicí; schází se zde každoročně nejméně tisícovka přátel přírody z hlavně z Uherskohradišťska a Kroměřížska. Nejinak tomu bylo v v předposlední den roku 2007, i když byla dlouhodobá inverze a každému bylo jistě jasné, že jasno a slunečno na Brdu tentokrát nebude! Na Předsilvestrovský výstup na Brdo se nás na nádraží v osm sešlo sedm: cesta vlakem do Hulína a do Zdounek proběhla příjemně, vyzkoušeli jsme tak přímý spoj Hulín - Zborovice. Dodatečně se k nám přidal osmý účastník, Jirka D.

Na Štěpána jsme jako obvykle vyrazili na Hostýn. Doma v Otrokovicích ráno hnusná inverzní oblačnost, počasí akorát na skoky z mostu nebo braní prášků. Na Hostýně ale bylo úplně jinak! Kdo tam nebyl, neuvěří: Hostýn v plném slunci, inverzní oblačnost dole, od rozhledny byly vidět Jeseníky. Na běžky to sice nebylo, ale pěšky se šlo docela dobře. Počasí bylo mrazivé, ale občerstvení v Poutním domě na Hostýně i v chatě na Tesáku nám zase vlilo krev do žil.

Tak jsme se zase po roce sešli na promítání fotografií z letošních akcí a zájezdů. Nevím proč se nás letos sešlo jen kolem třiceti: poslední zájezd byl před 14 dny, to by na tuto akci nemuselo zapomenout tolik lidí. Bylo to značně neadekvátní starostem, které se zajištěním akce byly. Proto to bylo nejspíš promítání poslední!

Počasí v týdnu před Martinem nevěštilo nic pěkného, předpověď koncem týdne byla ještě horší: přesto jsme se v sobotu 10. listopadu 2007 až na jedinou výjimku sešli všichni přihlášení! Tak tomu jsem sám nevěřil! Lákadlem ovšem bylo ukončení sezóny v lázních v rakouském Laa, kde jsme sezónu již dvakrát končili. A tak jsme před půl desátou dorazili na začátek, do vesnice Podmolí, snad deset kilometrů za Znojmem. Hned kousek za dědinou nás zastihla první sněhová přeháňka; aspoň že to byl sníh!

Na slovenské hory jezdíme už léta; občas se mi zdá, že jsme byli už skoro všude. Jak už to bývá, většinou jezdíme dál než na kopce a hory blízké. A tak je to i se Strážovskými vrchy: začínají u Trenčína, končí u Žiliny, jezdíme většinou na Súlovské skály. A tak jsem si vzpomněl, že v sedmdesátém čtvrtém (to už je let!) jsme – na počest 30. výročí SNP – šlapali pěšky z tehdejšího Gottwaldova do Banské Bystrice. A tehdy jsme šli přes mohutný kopec s neobvyklým názvem, který mi utkvěl v paměti – bylo to Baske!

V sobotu 6. října jsme se nechali mimořádně zlákat na organizovanou akci, která ale slibovala nevšední zážitky: vinnými stezkami se přede nejezdí posuchu! Je vidět, že naši sousedé na Uherskohradišťsku se snaží, aby v okrese bylo živo. Proto se už poněkolikáté koná i tato akce (bývá i na jaře, příští 19. dubna 2008). Nejde u ní vůbec o ujeté kilometry, ale především o propagaci vinohradnictví v oblasti. A to je dobře, mají se čím chlubit! A tak jsme tedy vyrazili po vlastní ose z Otrokovic - Novákovi dokonce až ze Zlína - po mnohokrát projeté stezce podle Baťova kanálu.

V sobotu 15. září 2007 se uskutečnil první podzimní zájezd našeho spolku. A protože nejvyšší horu Moravy navštěvujeme většinou v zimě na běžkách, letos jsme sem zamířili po čtyřech nebo pěti letech. Po letní zájezdové přestávce se zdálo, že obvyklí účastníci snad už letos ani nikam jet nechtějí. Nicméně díky spoustě odeslaných esemesek nás nakonec bylo 47, z toho 31 členů odboru, což je počet mimořádný! A to je dobře – zájezdy přece děláme hlavně pro členy!

Už v dávnější minulosti při pěších akcích ve slovenských horách se mi zdálo, že některé doliny jsou příšerně dlouhé a naprosto nevhodné pro pěší putování. První takový poznatek jsem získal v zimě roku 1973 na cestě patnáctikilometrovou Gaderskou dolinou na Královu studňu. Od té doby jsem se – pokud to šlo – dlouhým dolinám vyhýbal. Nyní, v době rozmachu cykloturistiky a na dobře převodovaných kolech, je však možné všechno. Proto jsme se o svátečních dnech v začátku července roku vydali na Slovensko některé doliny projet.

Skoro úplně přesně před čtyřmi lety - tehdy bylo 14. června - jsme vyrazili na severovýchodní část hřebene: z Dlhé nad Kysucou na Jakubovský vrch a do Čadce. Tentokrát chceme zaplnit mezeru na mapě, neboť úsek z Melocíku směr Čadca jsme navštívili jen jednou: v únoru 1978 s přáteli - turisty z Čadce vedenými Tonem Opialem. Na nocleh ve spacácích na zemi v bývalé škole na Semeteši jsem si už mnohokrát vzpomněl! I když vlastně teprve končí jaro, vedra jsou letos jak na Sardinii.

Jsou kopce, přes které se nedá jen tak projít v rámci jednodenní túry; jsou vysoké či vzdálené a musí se tak stát hlavním cílem! A takovým kopcem je velkofatranský Lysec a skoro se to dá říci i Šípu patřícímu geograficky k Chočských vrchům.

Kdysi jsme na 1. máje chodili na oslavy, nyní jezdíme na hory. A protože kdysi jsme zanedbávali Malé Karpaty, doháníme to v posledních letech. Letošní zájezd je již čtvrtý, tentokrát do části nejjižnější. Jako správní Moraváci musíme vidět soutok „naší“ řeky Moravy s evropským veletokem Dunajem. Tímto je dán první cíl, hrad DĚVÍN. V menší skupince jsme jej navštívili loni, kdy jsme zde nasedali na kola a vyráželi vzhůru k Budapešti. Provedené rekonstrukce hradních objektů učinili Děvín velice líbivým a kouzelným místem, které za návštěvu nepochybně stojí.