Pár slov o druhém letošním zájezdu - na slovenský Strážov (sobota 24. 4. 2010)

Po vydařeném, leč deštivém velikonočním zájezdu na dvě rozhledny bylo tentokrát krásné slunečné počasí. Vyjeli jsme z Otrokovic v sedm hodin, na trasu jsmevyrazili ve tři čtvrti na deset, od mostu před Čičmany (700 m n. m.). Výstup na Strážov nás zapotil nesmírně – až se to některým protivilo – ale sešli jsme se tam všichni! Výhled z vrcholové skály z výšky 1213 metrů byl i přes silný opar úchvatný! Zvláště na pod námi o 600 metrů níže ležící obec Zliechov. Setrvali jsme tu hodnou chvíli; posvačili jsme, doplnili do našich těl tekutiny, pohostili kamarády kalíškem a on se ten opar mezitím docela vytratil! Pohladili jsme duši rozhledem na vrchy, které důvěrně za léta turistiky známe: Homolku, jako trojúhelník vypadající Vápeč, mohutnou hradbu malofatranského Klaku a Martinské hole, oba Maníny…
Nezbylo než pokračovat, náš cíl - Mojtín - byl ještě vzdálen kus cesty. Strmý sestup na zliechovské louky dal zabrat našim kolenům, teleskopické hole jsme však ssebou měli. Údolí jsme střihli v horní části a připojili jsme se na modrou značku ze Zliechova do Mojtína. Jak jinak než přes pořádně strmý kopec! Ale pak už to šlo; trochu se to zavlnilo a najednou jsme byli v horní části mojtínské sjezdovky. Opět se před námi otevřely krásné výhledy, nejkrásnější byl ovšem pohled na Velký Manín nad Považskou Bystricou.
Domluvený penzion Barborka jsme na první „dopyt“ našli; poseděli jsme, pozdně poobědvali, opět zavodnili tělesné schránky tekutinami… Ej, dobre sme sa u Barborky mali! Naisto prídeme opeť! A protože menší skupinka vyrazila na „kratší“ trasu ze Zliechova a dostihli nás při odchodu, dali jsme jim také možnost provést totéž co my stran pojezení atd. Drahoš s autobusem za námi trefil až k penzionu a tak jsme se svezli ještě níž do dědiny a vyrazili k Mojtínské jeskyni. No, kus jsme ušli po cestě k Pružině, taky jsme se kus z kopce spustili i svahem osm minut po stezce k jeskyni šlapali. Čekal jsem, že jeskyně bude větší. Soška Panny Marie v ní skutečně stojí, jeskyně je volně přístupná.
Stoupáním dolinou k autobusu naše akce skončila, stále za pěkného slunečného počasí. A tak jsme začali řešit zájezd příští, za měsíc, na Babu Omšenskou!