Pár postřehů z cesty Na kolech Švýcarskem (květen 2010)

Návštěvu Švýcarska na kolech jsme naplánovali už koncem minulého roku; byli jsme tu jen jednou, a to v roce 2005, kdy jsme vyrazili na celou Innskou cyklostezku od pramene (ze sedla Maloja nad Sv. Mořicem). Ale to bylo tehdy jen dva dny Švýcarskem.
Tentokrát jsme naplánovali průjezd od SV k JZ, konkrétně od Vaduzu k Ženevskému jezeru, po cyklotrase R9. Jeli jsme jedním tranzitem s vlekem; bohužel jsme museli nechat doma tři kamarády, kteří byli připraveni jet, ale už se mi nepodařilo druhý tranzit doplnit na přijatelný počet (dokud se nežádala záloha, bylo nás ovšem 18). A tak jsme vyrazili v sestavě Standa a Magda V., Jitka a Laďa Šv., Libuše a Franta V. a Jožka s Danou Bř.
A tak jsme jednoho pátečního odpoledne vyrazili, s prvním noclehem v kempu Volduchy nedaleko Plzně. V sobotu před třetí hodinou odpolední jsme dorazili na dálniční benzínku naproti Vadúzu, na pravé (švýcarské) straně Rýna, kde naše putování začínalo. Až sem jsme ujeli 983 km. * Po nahlédnutí do hlavního města Lichtenštejnska jsme se vrátili zpět do Švýcarska a proti toku Rýna pokračovali až do Sargansu, kde jsme zabočili na SZ a mířili k jezeru Walensee, do kempu v Murgu. První déšť nás zastihl za Sargensem, po dojezdu do kempu začalo už definitivně pršet. Kemp je na břehu jezera, krásné místo; kromě nás jen dva mladí Belgičané ve stanu. A tak pršelo a pršelo, až jsme měli strach, zda to stany vydrží. Až na jeden stany vydržely… K dispozici jsme měli perfektní kuchyňku a společenskou místnost, neb osádky karavanů si vystačili ve svém. * Ujeto 45 km.
Ráno to nebylo lepší, předpověď špatná: a tak jsme se rozhodli dál do hor nejet a počkat jeden den. Pršelo skoro pořád, až navečer jsme se vydali na krátkou procházku Murgem a do kopce nad něj.
V noci na pondělí přišel hrozný vítr trvající snad 4 nebo 5 hodin; v polospánku jsem měl představy, že nás to klidně může sfouknout do jezera, a tak jsem také řešil, jak se ve vodě z toho (půjčeného) stanu dostat… Ráno jsme byli rozhodnuti v každém případě vyrazit: náš půjčený rozhazovací stan Quechua se nám s pomocí mladého Belgičany podařilo složit a tak jsme mohli vyrazit. Přeháňky nás doprovázeli, ale šlo to. A tak jsme pokračovali po jižním břehu jezera až do Weesenu a přes Schmerikon do Rapperswilu. Tady jsme projeli městem, vyjeli na hrad, na odjezdu přešli po dřevěném mostě jezerem a pak už nás čekali jen kopce jižně nad jezerem Zugsee: vyjeli jsme hodně vysoko, ale nakonec jsme se v podvečer nechali pár kilometrů do kempu ve Willerzellu převézt. Hodně se ochladilo. * Kemp přívěsový, ale pro stany nám bez problémů dali místo: perfektní sociálky, sprcha za frank, prostě švýcarská pohoda. * Ujeto 56 km, celkem 101.
V úterý ráno bylo stále hodně zima, ale vyrazili jsme do městečka Einsiedelnu, kde je obrovský benediktiánský klášter. Odtud jsme sjeli podle železnice do údolí a stoupali na kopců naproti přes Oberägeri, sjeli v Zugu k Zugersee, kolem jezera do Chamu, na kopec do Gisikonu a až do kempu Lido v Luzernu. Za připomenutí stojí, že jsem si večer zvrtnul kotník tak, že jsem další jízdu na kole viděl černě. * Tento den 92 km, celkem 193.
Ve středu ráno jsem začal v kempu testovat zvrtnutý kotník: pěšky to nešlo, na kole snad. A tak se špatnou předpovědí jsme vyrazili dál, ale už po 13 km v Horwu skutečně začalo pršet; takže jsme popojeli autem na jižní stranu kopců, do Iseltwaldu na Brienzer See, asi 10 km před Interlakenem. K hezkém kempu nad jezerem jsme postavili stany a odpoledne ještě vyrazili s cílem objet jezero. Jako obvykle někdo vepředu zakufroval, takže jsme si pěkně mákli hned po začátku, kdy jsme svedli kola dolů k hladině jezera; samozřejmě návrat nahoru nám dal zabrat! Poslední kopec před kempem nám dal pěkně zabrat! * Večer jsme zhodnotili situaci: dojet k Ženevskému jezeru nebylo reálné, takže jsme se rozhodli ve čtvrtek pokračovat jen až do Thunu a druhou stranou jezera se vrátit zpět do kempu, kde se nám líbilo. * Ujeto 13 + 44 km, celkem 250.
Ve čtvrtek ráno jsme tedy tak učinili: mělo se taky konečně zlepšit počasí. A tak jsme jeli přes Interlaken a dál po pravé straně jezera Thuner See až do Thunu. Hned pár kilometrů za Interlakenem jsme navštívili vodopády a jeskyně St. Beatus vysoko nad hladinou jezera. V Thunu jsme prošli a projeli městem, cyklostezky nás vyvedly jaksi daleko kolem města. Projeli jsme městečkem Spiez, bylo už krásné počasí. V Interlakenu si najednou někdo všiml, že vysoko vpravo z oblačnosti vykukují nějaké hodně vysoké kopce: je jasné, že je to Eiger, Mönch a Jungfrau. * Ujeto 65 km, celkem 315.
Páteční ráno bylo příjemné a teplé, my jsme se otočili k domovu: rozhodli jsme se projet část trasy, kterou jsme se nechali převézt od Interlakenu. A tak jsme se nechali vyvézt na Brünigpass /1006 m/ a zcela mimo silnici jsme sjeli po trase Seen Route 9 do Lungernu. Tady se nám opět zjevila známá trojice vrcholků. Udolím jsme sjeli stále dál kolem Sarner See do Sarnen; v Alpnachstadu jsme sledovali, jak na Pilatus jedou vagónky zubačky (nejstrmější v Evropě, 48 stupňů). Nakonec jsme zakotvili v kempu v Horwu; tam jsme v dešti přede dvěma dny nasedli do auta. * V pátek večer jsme pozorovali světla svítící na Pilatu a ostatních horách kolem; jsme rozhodnuti vyjet zubačkou na Pilatus! Vede tam i lanovka, ale to není nic zvláštního. * Ujeto 48 km, celkem 363.
V sobotu ráno vyrážíme zpět do Alpnachstadu k zubačce: za 64 franků kupujeme zpáteční lístek. Je to zážitek: trasa je už od začátku velice strmá, oněch 48 stupňů je to ve dvou úsecích. Nahoře je to zážitek: krásný rozhled kolem dokola, zpočátku je ještě poněkud více oblačnosti, ale zlepšilo se to. A tak jsme fotili a fotili až nám nestačily baterky. Jízda dolů je zážitkem ještě větším, neb jsme si tentokrát byli rychlejší a nenechali si německými důchodci obsadit první kupé za řidičem. Takže pohled dolů jsme měli z první ruky! Nahoře 2132 m, dole 435 m. Představil jsem si, že Pilatus je vlastně stejně vysoký jako slovenský Chopok; rozdíl ve výhledu ovšem je nesrovnatelný! * Ve čtvrt na dvě odpoledne jsme nasedli do auta a vydali se na cestu k domovu. Zatím jsme autem ujeli 1415 km. Do Otrokovic jsme dorazili v neděli kolem páté ráno. * Byl to pěkný týdenní výlet!

Poznámka: fotky vložím během dvou dnů.