Pánská jízda – Ralsko 16. až 19.9.2022

Úměrně s blížícím se termínem této podzimní akce se tentokrát výrazně zhoršovala předpověď počasí. Nebylo tedy divu, že většina účastníků svoji účast zrušila. Den před odjezdem jsem dal na misky vah krátkodobou předpověď počasí s dlouhodobou prognózou mé chátrající kondice a rozhodl se pro akci (stařečci si již nemohou dovolit plýtvat časem). Velkou podporou se mi stala spoluúčast kamaráda Františka.
V pátek v poledne jsme vyrazili od vlaku ze Starých Splavů u Máchova rybníku okrajem mokřadu přírodní rezervace Swamp u Máchova jezera do lesů Národní přírodní rezervace Břehyně – Pecopala, se skalnatými roklinami a prastarými bukovými a borovými lesy. Ze skalní vyhlídky nad obcí Hradčany se nám otevřely daleké rozhledy na oblast Lužických hor s výraznými vrcholy Luží a Klíčem (vzpomněli jsme Ondrovo „Jaromíre nezamykaj, nemám klúč…“), i na další postupné cíle - Ralsko a Ještěd. Sestoupili jsme přes Hradčany do údolní nivy Ploučnice, kde jsme pod skalním převisem našli svůj první bivak. V sobotu jsme přes Borečský les došli do Mimoně s pěkným parkem a starou alejí dále do osady Vranov. Následoval strmý výstup na Ralsko (696 m), který nám zpestřil deštík i nízké mraky, přecházející vrchní partii Ralska. Kouzelná mlhavá atmosféra s vystupujícími zdmi hradní zříceniny byla po chvíli vystřídána ústupem oblačnosti, kdy se nám opět otevřely výhledy do širokého okolí na Lužické hory, Ještědsko Kozákovský hřbet a Kokořínsko s Bezdězem. Pokračovali jsme přes Noviny pod Ralskem se zastávkou s příjemným posezením u kamen v hospůdce Včelí úl do Stráže pod Ralskem. Zde jsme zvolili skvělý bivak***** pod širokými oblouky kamenného mostu u vstupu do zámku Vartenberk v lese nad obcí, s blízkou funkční a čistou kabinkou TOI. Ráno v neděli jsme si prohlédli Zámecký vrch s jeskynní kaplí Božího hrobu. Naskytla se nám zde i příležitost nahlédnout do rekonstruované bývalé kaple sv. Jana Nepomuckého (dnes Pravoslavné kaple Velkomučedníka Pantelejmona), kde právě probíhala zpívaná liturgie za účasti tří pravoslavných žen. Pokračovali jsme cestou kolem Hamerského jezera a Děvínského rybníka a údolím Ploučnice s Chrastenským vodopádem do malých lázní Kundratice, kde nás u vily Šárka přivítala socha zřejmě stejnojmenné dívky ve vítací poloze (kdo uviděl Šárku, ať učiní čárku…). V lázeňské restauraci jsme si pochutnali na skvělém boršči a pivečku. Osvěženi touto lázeňskou procedurou jsme vyrazili přes město Osečná, kolem pramenů Ploučnice a stoupáním přes hřeben Holubníku k našemu poslednímu bivaku na rozcestí U Pruského kříže před stoupáním k Ještědu. Pěkný a velký přístřešek se stolem a lavicemi nám poskytl skvělou ochranu před téměř celonočním deštěm, který se po našem uložení dostavil. V pondělí ráno jsme absolvovali strmý výstup na vrchol Ještědu, jehož vrcholovou partii opět zakrýval hustý mrak. Přecházející silnější déšť jsme již sledovali v suchu v námi dvěma přeplněné restauraci ve věži. V závěru jsme již bez deště sestoupili do sedla Na výpřeži k autobusu do Liberce.
Děkuji Františkovi za společnost a pánu bohu za to, že mi ještě dopřál takovou krásnou cestu vykonat.
Jan