Na kolech Úsovskou vrchovinou a na hanácký Velký Kosíř (5. a 6. 7. 2010)

Ve dnech státních svátků jsme se ženou M. vyrazili ve dvojici do kempu v Mohelnici. Na mapě Česka jsme našli dvě místa, kde jsme ještě nebo už dlouho nebyli: Bradlo, nejvyšší vrchol tzv. Úsovské vrchoviny, a Velký Kosíř západně Olomouce.
Trasu na Bradlo jsme tentokrát vybrali z nabídky na zadní straně cyklomapy Horní Pomoraví, bylo to takové jednoduché řešení. A tak jsme z Mohelnice vyrazili na sv. přes Moravu do Třeštiny a pak na sever proti toku Moravy přes Leštinu, Sudkov až do Nového Malína jz. Šumperka. Až sem to bylo stále podhůřím bez větších kopců: ale tady to začalo! Jsou zde poměrně nedbale značené odbočky cyklotras a tak před Malínem jsme přejeli jednu z nich. Tak jsme se vydali do kopců přes Hrabišín, Dlouhomilov, Benkov, Obědné až před Nedvězí, kde jsme odbočili do lesa směrem k Bradlu. Je to zde docela protkáno lesními asfaltkami, ale k vrcholu jsme i občas kola tlačili. Kromě sběračů borůvek zde bylo i nemnoho turistů. Z vrcholku Bradla, z nadmořské výšky 600 metrů, je docela pěkný rozhled do okolí; ale opar nám nedovolil řádně vidět ani Jeseníky. Od vrcholu jsme pak sjeli přes Veleboř a Klopinu do Úsova (první pivo!) a do Mohelnice známou silnicí. Přes ty kopce jsme ujeli 70 km.
Ráno jsme přejeli do Náměště na Hané, odkud jsme chtěli zamířit na Kosíř. A tak jsme vyjeli k zámku, během deště vypili dobrou kávu a až to přestalo, tak vyrazili přes Drahanovice a Lhotu pod Kosířem na Velký Kosíř. Za Lhotou trasa odbočuje a lesní asfaltka nás dovedla až pár set metrů od vrcholu. Nejsem zvyklý na tak placaté vrcholky jako je tento, navíc bez výhledu. Výška 442 metrů opravdu není nic moc, ale Hanáci jsou jistě rádi i tomu. Z vrcholku jsme sjeli jv. chodníkem na lesní cestu a poté po hrozně kamenité polní cestě k Čelechovicím. Tady jsme otočili k severozápadu k Čechám pod Kosířem. Městečko je známé dlouholetým pobytem Josefa Mánese (1846 – 1870), výstavním zámkem, obrazovou galerií… Přes Pěnčín a Ludéřovský les jsme se v začínajícím dešti „zřítili“ lesní cestou až k zámku v Náměšti, se zbylými účastníky folkového festivalu poseděli u piva a smažených tvarůžků. Bylo to poctivých 32 km, ale dalo nám to zabrat.