Moravskoslezské Beskydy 25.-27.5.2018 -pánská jízda

Poslední květnový víkend jsme vykonali další pěší přechod ze seriálu pánské jízdy v oblasti Moravskoslezských Beskyd. Vlak do Čeladné nás přivezl krátce po poledni. Po obědě v restauraci U pařezu jsme vyrazili na naši první pěší etapu do podhůří masivu Smrku, dále stoupáním po červené turistické značce kolem rezervace na Bučacím potoce do sedla Smrku a hřebenem k jeho vrcholu. Ve spodní partii rezervace jsem (následován Milošem) opustil turistické značení a vydal se vzhůru nejprve kolem divokého koryta potoku, poté strmým svahem s hlubokými skalními žleby k traverzové cestě a k vodopádům Bučacího potoka. Nádherná scenérie této kaskády nás uchvátila svou přírodní krásou a odměnila nás tak za poněkud namáhavý výstup (holt batohy se spacáky a výbavou na tři dny už dávají stařečkům vědět, že něco nesou). Po traverzové cestě jsme se dostali opět na turistické značení, a mohli jsme tak dojít své kamarády. Osvěženi čistou vodou u studánky „Tajemná řásnovka“ jsme vystoupali na hřeben a kolem pomníků Johna Lennona a Jana Palacha jsme došli na vrchol Smrku (1276 m) a dále po hřebeni k lesácké chatě Hubertka, kde jsme na loučce se studánkou naplánovali nocleh. Prémií této první etapy bylo nečekané pivečko od partie trampíků, kteří měli na této chatě sraz.
Nádherný barevný západ slunce nám navodil dobrou noc. Druhý den jsme sestoupili na horní konec Čeladné ke krásné dřevěné Jurkovičově kapličce s pramenem sv. Cyrila. Odtud jsme vystoupali svahem Malé Stolové (kde jsem potkal svůj největší exemplář užovky) do sedla pod Kněhyní a na vrchol Čertova mlýna (1206 m). V blízkosti jeho vrcholu je zajímavý skalní útvar – Čertův stůl - opředený pověstmi, jenž je považován za dolmen, tedy kultovní neolitickou stavbu. Odtud jsme došli na Pustevny, kde jsme si dopřáli skvělé jídlo i pivečko při milé obsluze v zahrádce koliby U Zaryša. Hřebenem kolem sochy Radegasta jsme pak došli na vrchol Radhoště (1129 m) a sestoupili na louku Velké Polany – místo našeho druhého noclehu. Nádherná měsíční noc, zpěvy ptáků za rozbřesku a krásné svítání. Po snídani nás čekala poslední etapa – nejprve sestup do sedla Pindula. Zavřená koliba zde nezkalila mou radost z krásných orchidejí na louce v sedle. Táhlým stoupáním jsme dorazili na náš poslední vrchol – Velký Javorník (917 m)nad Frenštátem. Bohužel, dřevěná rozhledna na vrcholu byla právě z důvodu rekonstrukce podlah uzavřena. Poseděli jsme u pivečka na terase turistické chaty s vyhlídkou na hřebeny naší trasy a poletující paraglidisty a dali se na sestup do údolí podle toku Jičínky do Veřovic. Po jídle a pivečku u Hyklů jsme nasedli do vlaku na cestu domů.
Za sebe musím vyjádřit velkou spokojenost - krásná příroda, šáší i žoužel (kytky i živočišstvo), krásné počasí a skvělí kamarádi, slušný sportovní výkon k našemu věku. Myslím, že i ostatní náš pochod hodnotí podobně - i když zrovna nečmuchají každou kytku a netahají hady za ocas (a že to byla kapitální užovka…). Tak snad nám ještě pánbůh dopřeje takový výlet.
J.Š