KONEČNĚ JSEM VIDĚL ZASNĚŽENOU PÁLAVU * 6. 2. 2010

Už víc jak deset let mám jeden sen - být jednou na Pálavě, když je pod sněhem! A protože letošní zima je nebývale zarputilá, bylo by jistě škoda tento sen neuskutečnit! Po návratu z krkonošského Týdne na běžkách jsem ovšem neodolal chřipce a tak se to o dv týdny protáhlo. V sobotu 6. února to vypadalo, že pojedu sám, a tak jsem to po dohodě se sousedem Jirkou B. přesunul na úterý „za každého počasí“.
Tož v úterý ráno jsme v trojici vyrazili brněnským rychlíkem do Šakvic, přeskočili na přistavený bus směr Mikulov a po hodině a půl cestování jsme byli na místě, v Dolních Věstonicích. * Pozn.: tento spoj můžete použít i na jaře k návštěvě Pálavy, je to opravdu skvělé spojení. * Podle předpovědi byla hustá inverze a mráz kolem mínus pěti. Chodníček byl vyšlapán a tak se šlo docela dobře. Na Dívčích hradech byl rozhled akorát tak dolů do Pavlova a tady jsme taky potkali jediného člověka za celou trasu. Od východu podle předpovědi foukal studený vítr ze Sibiře a bylo jedno, půjdeme-li úbočím nebo hřebenem. Na úplném vršku, na Děvíně, to už foukalo docela slušné, ale zimní výstroj vyhovovala a nohy nemrzly. Na sestupu jsme se ovšem znenadání dostali na ledové plotny beze sněhu; skončilo to jedním šikovným pádem, po němž jsme ustoupili vlevo do lesa a po přístupové cestě jsme sešli do Soutězky. Nejsme žádné béčka a tak jsme prošli Soutězkou, obešli jižní část kolem Martinky až do Klentnice, vystoupili na Sirotčí hrádek a Tabulovou horu. Tady fučelo ještě víc než ráno! Sestup směr jih byl zafoukaný, ale probili jsme se na silnici a po ní došli nad Mikulov.
A protože v plánu byl i výstup na Svatý Kopeček nad Mikulovem, protáhli jsme se uličkami horní části města a šťastně trefili k vinným sklípkům, kde jsme už kdysi vystoupili z busu při zájezdu. I tady byla dobře prošlapaná stopa až ke kostelíku. Pokochali jsme se známým pohledem na město „pod nohama“, pofotili a opět opatrně sestoupili zledovatělým chodníkem do lesa. Poslední metry sestupu k prvním domům ovšem nebyly jednoduché: kamenné schodiště bylo úplně plné ledu a tak jsme to udělali tak, jak už kdosi před námi: deset metrů kolem zdi, chytit se lampy a sjet pod ní po zadku. Podařilo se! Na závěr pěkného výletu jsme ještě zašli na dvě piva, dali si dobré halušky s kysaným zelím a klobásou a vyrazili na vlak v 17:01. Zpátky to bylo stejné rychlé jak ráno: 1:11 hod., skvělé spojení.
Byl to vydařený výlet!!! /foto Panasonic G1/