8. ZIMNÍ PŘECHOD ROKLINAMI SLOVENSKÉHO RAJE aneb konečně v ledu * 18. - 21. 2. 2010

Už ani nevím pokolikáté jsem byl v ráji; tedy ve Slovenském Raji. Poprvé jsem tam byl na vojně v roce 1970, když jsem vojákoval v popradské posádce. Už tehdy mne vodopády a skály uchvátily, ale více mne zajímaly tatranské štíty. A tak Slovenský Raj zůstal na později! Podle mých záznamů jsme jako otrokovičtí turisté do zimního Daje jeli poprvé v lednu 1985. A letošní ročník má číslo 8!

Stejně jako loňské zájezdy, i tento se nám podařilo naplnit jen taktak! Sedmnáct našich členů a 23 nečlenů, to není zrovna dobrá vizitka! Ale jeli jsme! Ubytování v rekonstruované ubytovně Hornád ve Spišských Tomášovcích bylo až na tři pokoje zcela na současné úrovni. Děkuji těm osmi chlapům, kteří to výrazně menší pohodlí akceptovali, ale opravdu je nebylo ke komu dát.
Meteorologové – jako naschvál – naplánovali na ten třetí únorový víkend změnu počasí: z několikatýdenního mrazivého počasí se mělo oteplit, pršet a znovu ochladit, to vše ve třech dnech. A taky se tak stalo!
V pátek ráno jsme vyrazili z chatové osady Čingov směr Sokolia dolina, která v nitru hor skrývá nejvyšší atrakci Slovenského Raje, osmdesátimetrový Závojový vodopád. Letos se z něj stal Ledopád! Kluci Podzimkovi to vzali v horolezeckém vybavení středem, my po žebřících. Ze dna doliny na hřeben je tu převýšení skoro 500 metrů, takže je to pěkný výšvih! Nahoře fučelo, bylo tam taky dobře dvacet centimetrů sněhu, ale Glacká cesta byla na Malou polanu odhrnuta a tak jsme k autobusu na Podliesok dorazili včas. Překvapivě dobře jsme se najedli a napili v novém penzionu vedle autokempinku.
Už večer začalo pršet a pršelo až do sobotního rána; protože nebylo jisté, jak to bude pokračovat, provedli jsme změnu programu a vyrazili za kulturou do Levoči, odedávna významného místa na Spiši. Dvěma eury jsme podpořili restauraci oltářů a opravy kostela a navštívili chrám sv. Jakuba, kde se t. č. za lešením skrývá osmnáctimetrový vyřezávaný oltář zhotovený majstrom Pavlom z Levoči. Další atrakcí byl výstup na Mariánskou horu, k poutnímu kostelu. Tady už jsme konstatovali, že se skutečně ochlazuje, ale zatím jsme ještě šlapali ve sněhové břečce a odtékající vodě. Cestou zpět jsme se nechali vysadit opět na Čingově a tak jsme ještě navečer vystoupili hřebenem nad Hornádem na Tomášovský výhlad a sešli lesem a loukami do Tomášovců. Nakonec to byl pěkný den!
Už v sobotu večer začal padat sníh a tak v neděli ráno nám několikacentimetrový poprašek vlil krev do žil. Opět jsme se vrátili busem na Podliesok a prošli dolinou Suchá Belá od ústí až na vrchol. Chůze dolinou byla nyní náročnější, protože dřevěné žebříky byly olepeny sněhem a na stupech to klouzalo. Díky teleskopickým tyčkám jsme to ovšem prošli v pohodě, avšak ne všichni si je vzali sebou. Nedaleko rozcestí nad Suchou Belou jsme posvačili aj popili a díky dalekohledům našli v nížinném oparu Spišský hrad a levočskou Mariánskou horu s poutním kostelem. A pak už jsme znovu sestoupili na Podliesok k autobusu, který nás do večera dovezl domů.
Byl to skutečně pěkný třídenní výlet se skupinou dobrých přátel! Přátelé, tak zase někdy příště!
První jarní výlet je autobusem ve velikonoční pondělí 5. dubna na rozhledny na Vartovně nedaleko Sirákova a na Tlsté hoře nad Dohňany (před Púchovem).

PŘIPOJUJI VZKAZ OD VRATIKA PODZIMKA ÚČASTNÍKŮM:
Ahoj strejdo, bylo by prosím možné dát k článku o Slovenském ráji (např. s fotkami) prosbu, že bychom byli s Honzou velmi vděční, kdyby nám účastníci poslali na mail vratislav.podzimek@gmail.com fotky nás z lezení? Byli bychom moc rádi. Přeji pěkný den. Vratik.