VINNÝMI CYKLOSTEZKAMI UHERSKOHRADIŠŤSKA

V sobotu 6. října jsme se nechali mimořádně zlákat na organizovanou akci, která ale slibovala nevšední zážitky: vinnými stezkami se přede nejezdí posuchu! Je vidět, že naši sousedé na Uherskohradišťsku se snaží, aby v okrese bylo živo. Proto se už poněkolikáté koná i tato akce (bývá i na jaře, příští 19. dubna 2008). Nejde u ní vůbec o ujeté kilometry, ale především o propagaci vinohradnictví v oblasti. A to je dobře, mají se čím chlubit! A tak jsme tedy vyrazili po vlastní ose z Otrokovic - Novákovi dokonce až ze Zlína - po mnohokrát projeté stezce podle Baťova kanálu. Tentokrát jsme však nepříjemný úsek od napajedelského Pahrbku k jezu ve Spytihněvi objeli po staré "spytinovské" silnici (za napajedelským nádražím vpravo pod kolejemi a vlevo podél nich, na okraji Spytihněvi přes první přechod přes železnici, po sto metrech přes silnici a vlevo dolů asfaltkou k Moravě a podél ní k jezu). Původně jsme ze tří nabízených cyklostezek měli zálusk na Stezku blatnického Roháče; bohužel však kvůli rozbláceným polním cestám v důsledku pátečního lijáku byla právě tato zrušena. Takže jsme zvolili Polešovicko, Stezku muškátu moravského.
Na stezku nás výstřelem odstartoval sám starosta města. V počtu několika stovek jsme se protáhli městem k řece Moravě, projeli sídlištěm Mojmír a kunovickým lesem a v Kostelanech jsme přes most přejeli na západní břeh. Pokračování přes Nedakonice a k Polešovicím nás dovedlo ke šlechtitelské stanici vinné révy. Tady jsme byli mile přivítáni šéfem pane Habrovanským a jeho spolupracovníky. A tak došlo na první košty! Opravdu tady mají vynikající víno, nechali jsme tu nejednu desetikorunu. Sedělo se tu příjemně,zastavit prý se tu dá téměř kdykoli a sjednat posezení pro partu také.
Pokračování nemělo dlouhé trvání, jen to v Polešovicích je většinou do kopce; ke sklípku pana ... (Vaďury?) to nebylo daleko. I zde jsme koštovali, tentokrát i burčák. A protože už se blížilo poledne, přemístili jsme se do místní restaurace na oběd. Po něm - nebylo to nic příjemného - jsme museli vyjet polešovickým kopcem přes Vážany a Tučapy až na samý vrch. Následoval sjezd do Boršic, odbočení k Sovínu a za ním polními cestami směr Zlechov. Před Zlechovem, nedaleko hlavní silnice, jsou také vinice. Ve Zlechově jsme navštívili posledního vinaře ; i on měl velice dobré víno. Za Zlechovem jsme zabočili vlevo po polní asfaltce a proti nepříjemně silnému severnímu větru jsme se "probíjeli" k Velehradu. Tady se nekoštovalo, sedli jsme tedy na pivečko. Po příjemné nedávno vybudované cyklostezce jsme dojeli do Starého Města a po chvíli i do cíle.
To však nebyl konec! Po třetí hodině začala hrát cimbálovka, losovaly se ceny (jednu získala Jiřina N.), i zde se ještě koštovalo. Byl to příjemný podzimní den strávený aktivním pohybem a navíc nám ještě bylo dobře! I proto si sobotu 19. duben 2008 značíme do diáře jako CYKLO UH!