SEDMÝ TÝDEN NA BĚŽKÁCH ANEB JAKÁ ZIMA BYLA NA ŠUMAVĚ

Na týdenní pobyt na běžkách jezdíme už od poloviny sedmdesátých let, kdy jsme jako omladina otrokovického turistického spolku vyrazili poprvé do Jizerských hor. Později jsme začali jezdit každoročně do Krkonoš, to už postupně s našimi dětmi; a do Krkonoš stará parta jezdí stále, teď už zase bez dětí. Od roku 2002 jsme vytvořili druhou partu z nových, i když ne úplně mladých člen i nečlenů: a tak jsme letos vyrazili na běžky již posedmé! I přes letošní úplně špatnou zimu jsme vydrželi a pobyt objednaný na polovinu února nezrušili; na Šumavu jsme odjeli v nebývalém počtu 31 lidí, z nichž členy našeho spolku bylo 20 účastníků. Původně jsem nepochyboval, že chata ve Starém Srní na cca 800 metrech nad mořem bude zcela jistě obklopena spoustami sněhu. Letos ovšem – sněhu prosto! A tak na poslední chvíli jsme zrušili objednaná lehátka a rozhodli se odjet osobními auty. Chata FORWARD leží na správném místě, s hezkým výhledem na šumavský hřeben ke Kvildě a Modravě, ceny jsou přijatelné, paní chatařka s manželem velmi příjemní.

Počasí bylo naštěstí – na bídu letošní zimy – docela ucházející: v sobotu odpoledne jsme to hned jeli na Modravu očíhnout a v neděli ráno v drsném mrazu jsme už naostro vyrazili z Modravy pod Březník (trasa k vrcholu se zákazem vstupu – ochranáři opravdu chrání kdeco!), pak přes kopec k rozc. u Ptačí nádrže a přes Černou horu k pramenům Vltavy, odtud na Kvildu a k k autům do Modravy. Na první cen opravdu kus cesty! Nicméně bylo krásně, mrzlo a bezvadně to jelo. Výhledy z Černé hory byly stejně úžasné jako před třemi lety, kdy jsme byli ubytováni v Borové Ladě: na jižním obzoru se rýsovaly alpské vrcholy, viděli jsme Velký Javor a Poledník.

Protože se v úterý mělo zhoršit počasí, zvolili jsme v pondělí – druhý den pobytu – výlet auty pod Velký Javor. Z osady Brennes jsme v menší skupině za krásného slunného počasí vyrazili k vrcholu pěšky, ostatní využili kabinkové lanovky (praktická informace: ve skupině po 8,5 euro tam i zpět, jinak 9,5 euro). Ve druhé části výstupu jsme si skutečně mákli, sníh byl hodně zmrzlý a terén velmi strmý. Nicméně bylo krásné slunečné počasí, na jižním obzoru se opět rýsovaly Alpy.

V úterý jsme se probudili do zcela jiného počasí: zataženo, teplo. Přesto jsme podle plánu vyrazili z Modravy na Poledník. Ve stopách to podkluzovalo, pomohla jen trocha klistru, na který jsme zase nalepili kdejaké jehličí (ale zpátky nám to pak zase nejelo). Z Poledníku jsme už sotva dohlédli k Javoru, oblačnost byla nízká, rozhledna beznadějně zavřená (v zimě).

Jako mávnutím kouzelného proutku však středeční ráno bylo zase zcela jiné: slunečno a mráz. Tentokrát jsme se vydali z Kvildy na Bučinu a Knížecí Pláně. Stopa byla zledovatělá, chtělo to stříbrný klistr. Táhlé stoupání na Bučinu bylo docela příjemné, Alpy jsme však tentokrát z „alpské vyhlídky“ neviděli. Navštívili jsme tentokrát místo bývalé osady Knížecí Pláně: jsou zde již jen základy bývalého kostela a hřbitov. Osada byla zcela zlikvidována na začátku 50. let. Následně jsme navštívili turistickou chatu: změnili se nájemci, pralinkové knedlíky tam už nedělají! Odtud jsme se k domovu vydali dvěma směry: první skupina sjela do Borové Lady a na Kvildu se vrátila autobusem a my jsme to vyšlápli zpět na Bučinu a užili si šestikilometrového sjezdu ve zledovatělé, ale dobré stopě zpět na Kvildu.

Čtvrteční ráno ovšem zase nestálo za nic: zataženo, teplo. Takže většina nakonec zvolila pěší výlet z Čeňkovy Pily vzhůru podél Vydry na Antýgl a podle Vchynicko-Tetovského kanálu až do Srní, nějakých skoro dvacet kilometrů. A protože nám ráno ujel autobus, bylo to ještě o nějaké tři nebo čtyři kilometry delší.

V pátek ráno bylo směrem k hlavnímu hřebeni ještě větší černo než den předtím: to už nám však nevadilo, protože jsme kvůli naším mladým odjeli domů, neb potřebovali auto na odjezd na hory italské. Zbyněk party absolvoval ještě poslední túru a na poslední nocleh a v sobotu se všichni v pohodě vrátili domů.

Je možno říci, že na tu bídu letošní zimy jsme byli všichni spokojeni. V tak dobré partě na počasí přece vůbec nezáleží!!! (Omlouvám se za trochu ukecanou informaci.)