PÁR SLOV O TOM, JAK BYLO 16. ČERVNA 2007 NA KYSUCÍCH aneb o přechodu Javorníků na trase sedlo Javorník (Melocík) – sedlo Semeteš – Turzovka

Skoro úplně přesně před čtyřmi lety - tehdy bylo 14. června - jsme vyrazili na severovýchodní část hřebene: z Dlhé nad Kysucou na Jakubovský vrch a do Čadce. Tentokrát chceme zaplnit mezeru na mapě, neboť úsek z Melocíku směr Čadca jsme navštívili jen jednou: v únoru 1978 s přáteli - turisty z Čadce vedenými Tonem Opialem. Na nocleh ve spacácích na zemi v bývalé škole na Semeteši jsem si už mnohokrát vzpomněl! I když vlastně teprve končí jaro, vedra jsou letos jak na Sardinii. Meteorologové předpovídali přeháňky, které se nedostavily; byla je jakási vysoká oblačnost, ráno pofukoval studený, později ale příjemný vítr.
Už úvodem musím říci, že přestože byly předpovězeny přeháňky, nikdo z přihlášených nezůstal doma! Na sedle Javorník, u hostince Melocík, jsme byli už před půl devátou. Ranní káva a pivečko se však nekonaly kvůli opravám objektu. Nuž, na kraťasy a trička jsme oblekli větrovky a vyrazili na trasu. Trasa tímto hřebenem je taková zvláštní: už z mapy je vidět, že hřeben za neustálého kroucení skoro pořád klesá a stoupá; jsou zde docela hustě původní osady, ale bývalá políčka již zarůstají. Ale přece jen je tu ještě hodně udržovaných dřevěnic minimálně narušených zděnými domy; je vidět, že v dřevěnicích již jen výjimečně bydlí obvykle staří obyvatelé, ale hodně dřevěnic je opravených a zřejmě používaných jako rekreační chalupy.
První řádný rozhled na kličkující hřeben je od kapličky už prvním kilometru, po pár dalších sestupujeme do sedla Vrchrieka (je to spíše název osady). Na sedlo Semeteš je to podle směrovek ¾ hodiny. Po pár výstupech a sestupech konečně vidíme sedlo pod námi a dveře do místní hospůdky jsou otevřené. To prý paní hospodská rychle reagovala na první příchozí. Takže pivo se točí, voda na kafe se vaří... a my jsme spokojeni. Naštěstí byla pravdivá informace, že je zde o sobotách a nedělích otevřeno. Venku na stole je na nás nastražen košík opravdu krásných hřibů, které se hned tak nevidí! Kysuce jsou těmi hřiby pověstné!
Sedělo se dobře, nicméně cesta je daleká; takže vyrážíme - první kopec je hned za hospodou, jsme přece na horském sedle! V osadě Bielovci (odbočuje tu žlutá vpravo a zprava přichází končící zelená) obdivujeme dobrý stav dřevěnic upravených samozřejmě na víkendové příbytky. Po několika dalších kilometrech konečně vidíme malou rozhledničku – zřejmě na Kamenité (na 4. vydání mapy KST č. 109 je již zakreslena). Malá, ale potěšila! Už nám docela chyběly nějaké objekty na trase: žádný hrad, žádná skála, žádný výrazný vrchol. Právě odtud odbočuje žlutá značka vlevo do osady Chovancovci.
Tady se konečně začalo slunce drát ven z mraků. Vidíme do Pováží, dohadujeme se, jestli vidíme vrchol Brady na Súlově nebo jestli je to Hričovský hrad. Je poměrně dost pod námi, správná odpověď je ta první. Rozhledy dnes nejsou dobré, dálky jsou zamlžené: jen tušíme, kde je Velká Čantoryje, Stožek, Gírová, Velká Rača. O Babí hoře na Oravě se nám jenom zdá. Zato zřetelně vidíme Lysou horu s Travným, dvojvrchol Smrku, Kněhyni s Čertovým mlýnem, na druhé straně se dá poznat typický vrchol Strážova.
Takže jsme se pokochali, postupně vyrazili a vzápětí skoro všichni přešli odbočku zelené do Turzovky a veselým krokem pokračovali po zelené na žilinskou stranu. Naštěstí jsme to na konci zaregistrovali, mobilem zastavili čelo a vrátili zpět na kopec. Snad to ani nikomu moc nevadilo?! Sestup po zelené do údolí (do Dlhé nad Kysucou) ještě ušli, ale následující dva kilometry po asfaltu už nás teda huntovaly. Naštěstí Drahoš, řidič busu, to snad vytušil a přijel pro nás aspoň kousek do údolí.
Oběd v hezké restauraci v Turzovce všem spravil náladu, pivečko vrátilo chuť do života. Podle atmosféry to byl další z pěkných zájezdů!
P.S.
Rád bych tímto apeloval na básníky v našich řadách, zda by tyto články nemohli napsat. Já je opravdu píši jen ze zoufalství, že to nikdo nedělá. Bylo by škoda, aby vše skončilo informací, že pojedeme na zájezd. Nestyďte se, pište a posílejte na moji adresu; články budou vloženy tak, jak je napíšete, nebo nebudete-li si jisti, napište a lehce je upravíme jazykově. Pokud se zaregistrujte jako tzv. čtenáři, bude článek zveřejněn pod vámi zvolenou přezdívkou. U článků vystavených na webové stránce můžete vkládat po zaregistrování vaše komentáře! Takže už se konečně nebojte internetu a pište! Opravdu si to tu nechci všechno psát sám!!!