O výstupu na Králický Sněžník z polské strany (23. a 24. 10. 2010)

Když už se konečně „otevřely“ hranice a na polských se už nepohybují vojáci se samopaly, přišel čas, abychom po mnoha výstupech na Králický Sněžník se tam konečně vydali z polské strany.
A tak jsme v sobotu ráno vyrazili: sestava byla výrazně posílena 11 účastníky zájezdů Františka Vyvlečky z Trnavy a Vizovic a také za námi přijeli přátelé Janečkovi z Blanska! Celkem nás bylo 45.
Na trase nás trochu zdržela nezbytná bezpečnostní přestávka řidiče a tak jsme se na začátek trasy na sedle Puchaczówka dostali až v 11:50 hod. Podle průvodce celá trasa byla na 5 ½ až 6 hodin, takže to vzhledem ke kratšímu dnu bylo tak nadoraz! Vyrazili jsme bez zdržení, docela strmý třistametrový výstup na vrchol Czarnej góry už po sněhovém poprašku jsme zvládli poměrně rychle. Na vršku je dřevěná rozhledna, viditelnost byla ucházející; a tak jsme kromě Orlických hor a Rychleb viděli až k Pradědu. Z Czarnej góry jsme zase brzy sestoupili níže a vlnícím se širokým hřebenem jsme mířili ke schronisku Na Sniežniku. Od chaty jsme poměrně brzy vystoupali na státní hranici a po ní na vrchol; byli jsme samozřejmě roztroušeni, ale většina dorazila kolem třetí hodiny. Už během cesty k chatě bylo zřejmé, že na vrcholu se usadila oblačnost začínající kolem 1200 metrů. A tak jsme nahoře viděli tak na sto metrů nebo i méně, a navíc už dávno silně foukalo.
Z tradice výstupů na Sněžník jsem si odskočil s kamarádem ke Slůněti a pramenu Moravy a zpět. Tím jsme se stali posledními na trase; aspoň jsem si mohl být jist, že tam někoho v tomto počasí nenecháme. Sestoupili jsme k chatě, tam už taky nikdo z našich nebyl; dali jsme si čaj a gofry a pokračovali v sestupu. Kolem půl šesté jsme po dvouhodinovém sestupu (se samého vršku) dorazili k autobusu v obci Miedzygórze; naštěstí mohl vyjet dolinou dost vysoko.
Následoval přejezd přes Králíky na Horu Matky Boží, kde jsme se ubytovali v Poutním domě vedle kláštera v obci Hedeč. Večer byl příjemný, ráno ovšem byla hustá mlha. Naším plánem bylo přejít částí masívu Jeřábu, zastavit se na Severomoravské chatě a přes hory a doly dojít k nádraží v Hanušovicích. Hrozně se těch 19 kilometrů táhlo, sestupovali jsme do údolí a vystupovali do kopců; ale v druhé polovině trasy jsme šli krásně zbarvenými listnatými lesy. Dorazili jsme utrmácení, ale spokojení. Taky jsme okamžitě zapadli do restaurace!
A tak nakonec to byl ještě docela podařený výlet!

FOTOGALERII najdete na http://picasaweb.google.com/standa.vacl (tuto adresu si zapamatujte nebo raději nastavte do oblíbených položek, pořád to tu psát nebudu!). Pro vstup se však musíte jednoduše zaregistrovat!

POZNÁMKA:
Vidím, že stále nikdo z účastníků není schopen vyjádřit své pocity ze zájezdu. V komentáři to můžete učinit i anonymně...