You are hereUskutečněné akce / O říjnovém zájezdu do Strážovských vrchů aneb jak bylo na prvním sněhu
O říjnovém zájezdu do Strážovských vrchů aneb jak bylo na prvním sněhu
Na slovenské hory jezdíme už léta; občas se mi zdá, že jsme byli už skoro všude. Jak už to bývá, většinou jezdíme dál než na kopce a hory blízké. A tak je to i se Strážovskými vrchy: začínají u Trenčína, končí u Žiliny, jezdíme většinou na Súlovské skály. A tak jsem si vzpomněl, že v sedmdesátém čtvrtém (to už je let!) jsme – na počest 30. výročí SNP – šlapali pěšky z tehdejšího Gottwaldova do Banské Bystrice. A tehdy jsme šli přes mohutný kopec s neobvyklým názvem, který mi utkvěl v paměti – bylo to Baske! A tak se nám letos do plánu zájezdů tento vrchol konečně dostal, na třetí říjnovou sobotu. A stálo to za to! Být doma, to bychom ani nevyšli z baráku. Už předpověď počasí byla postupně horší a horší. Přišlo sobotní ráno a my vyrážíme z domova – teplota něco nad nulou, padá drobný déšť až mokrý sníh. Ale jedeme na kopce, tak tam přece bude sněžit!
A tak to také je: už na Petrůvce nad Luhačovicemi je sněhu znatelně. Odhadujeme, zda bude problém s výjezdem na horské sedlo pod Homolkou, 765 m n. m. Ale silnice je dobrá, silničáři jsou v pohotovosti. A tak na sedlo vyjíždíme bez problémů ! Je tu krásně bílo, sněhu jen pár centimetrů. Fouká vítr snad odněkud od jihovýchodu, na teploměru kdosi našel -4 ºC. Na sedle je kromě chaty i nějaký bufet; paní vedoucí určitě nečekala, že v takovém čase přijede vůbec někdo . Přesto pohotově otvírá a my se hrneme dovnitř (teda kromě mne: šel jsem fotit a jak jsem se tak motal okolo, měl jsem dojem, že všichni odešli a já jsem poslední). Ale nebylo to tak, škoda!
Takže od půl desáté se po skupinkách trousíme a vyrážíme na stezku; dnes to bude po modré až do Trenčianských Teplic. Po půlroce si znovu zvykáme na boty klouzající na jemném blátu a zasněžených kořenech. Zatím stále fouká a sněží; míjíme rozcestník na Košariskách, les se střídá se širokými loukami. Po hodině přicházíme na okraj další velké louky, do sedla Trtávka. Odtud už jsou aspoň nějaké rozhledy: k severu vidíme skutečně homoli zvanou Homolka! Je před nám další rozsáhlá louka, stoupání a další louka... A tak to jde stále dál. Hřeben je od počátku široký, žádný ostrý hřbítek, nápadně i nenápadně stále stoupá. A tak ve dvanáct docházíme k rozcestníku na Baske /955 m/; výš už to dnes nejde! Stále fouká, ale slunce už se snaží klubat z mraků. Po stovce metrů nám to už nevadí, vidíme Chatu na Baske! Z komína se kouří, azyl tam jistě najdeme! Nakonec chata patří „kolegům“, turistům z odboru KST v Trenčianské Teplé, takže by to přece ani nemohlo být jinak.
Na chatě si to užíváme, chata má opravdu dobré hospodáře: nikudy nefouká, ve společenské místnosti je velice příjemně vytopeno, je tu šikovná a příjemná obsluha, vládne jen dobrá nálada. K pití je čaj, káva, Smädný mních, borovička atd., nic nám nechybí! Nakonec – máme i své vlastní valašské i chřibské zdroje! Příjemně jsme si tu vydechli, ale nic netrvá věčně; jakmile se zvedají první nedočkavci, zvedáme se všichni. Čeká nás ještě kus po louce a pak už stále strmější cesta lesem . V dolní části sestupu – podle mapy asi Nad Vyhorencom – se konečně otevírá pohled z úbočí a vidíme pohoří Inovec. Netrvá dlouho a jsme na loukách, u rozcestníku Pod Žihlavníkom (450 m). Sestoupili jsme tak z Baske o rovných pět set metrů; po polních cestách sestupujeme do blízké vesnice Omšenie. Odtud už šlapeme podél silnice až do Trenčianských Teplic, kde doplňujeme tekutiny, kupujeme lázeňské oplatky a s mírným zpožděním vyrážíme na cestu k domovu. Podmínky byly dnes poněkud tvrdší než bývá v říjnu zvykem, ale všichni jsme to zvládli; bylo zase jinak, lépe se nám bude na tuto akci vzpomínat!
-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-
Ještě využiji toho, že jste dočetli až sem: vidím, že články o zájezdech celkem čtete. Ale když už nikdo – zatím nikdy – žádný článek nenapsal, co kdybyste se naučili vkládat komentáře a vyjádřit tam své názory? Nebojte se toho, není to složité: chce to jen se zaregistrovat, zapamatovat si své heslo a můžete psát. Věřte, že to k něčemu bude; čím víc názorů, tím více podnětů. A to všechno ku prospěchu naší společné věci!!!
Vkládám link na informaci o odboru KST Trenčianske Teplice: http://www.teplice.sk/page.php?id=10007-2-24-243
- 922x přečteno