O PRVNÍM LETOŠNÍM ZÁJEZDU ANEB KOLIK BYLO SNĚŽENEK NA VELKÉ JAVOŘINĚ

První jarní zájezd obvykle děláme ve druhé polovině března; letos se to ale nepovedlo, protože zima byla neobvykle dlouhá a to účastníky odradilo. Takže zájezd na Valašskokloboucko byl zrušen.
Prvním zájezdem se proto stal až zájezd velikonoční, a ten byl "za sněženkami na Velkou Javořinu". Byl jen prostým zopakováním prvního zájezdu z jara 2002, kdy jsme s pořádáním autobusových zájezdů započali. Tentokrát se autobus zaplnil do posledního sedadla a tak nás i s řidičem bylo 50. Trasa výletu vedla ze sedla Hrabina (před Stráním) na vrchol Velké Javořiny a po hřebenu k západu do Filipovského údolí jižně od Velké nad Veličkou, celkově cca 20 km.
Na počasí jsme opět měli kliku: bylo slunečno, na dálkách již hustý opar. Cesta po hřebenu Bílých Karpat k Javořině je docela dlouhá, skoro devět kilometrů až na Holubyho chatu. Pod Javořinou jsme ještě prošli posledním sněhovým polem. U chaty bylo živo: ze slovenské strany sem vede fungující silnice a tak na chatě bylo permanentně plno. Ale nakonec jsme všichni v pohodě poobědvali a doplnili tekutiny. Kvůli oparu nebyly slušné výhledy ani na Buchlov, ani na slovenské hory: k rozeznání byl tak akorát Považský Inovec, jeden z našich budoucích cílů.
Takže jsme ještě jednou vystoupali na Velkou Javořinu a pak už nás čekala jen cesta dolů. Lány sněženek začínaly už na kraji lesa a táhly se stále dál. Prostě - nevídáno! A tak jsme šlapali a šlapali až jsme sestoupili do Filipovského údolí. Po pár kilometrech jsme konečně dorazili ke druhé "občerstvovně", hotelu Filipov. Tam sice zrovna došlo pivo, což vypadalo na katastrofu, ale vzápětí se objevila první bečka a tak jsme poseděli, pojedli, popili, spočinuli... a najednou tu byl autobus! Cesta domů rozkvetlým Slováckem byla příjemná, po dlouhé době jsme opět viděli skutečný déšť. Byl to nepochybně vydařený zájezd!
Standa V.