O POSLEDNÍM PODZIMNÍM ZÁJEZDU ANEB JAK BYLO NA DYJI

Počasí v týdnu před Martinem nevěštilo nic pěkného, předpověď koncem týdne byla ještě horší: přesto jsme se v sobotu 10. listopadu 2007 až na jedinou výjimku sešli všichni přihlášení! Tak tomu jsem sám nevěřil! Lákadlem ovšem bylo ukončení sezóny v lázních v rakouském Laa, kde jsme sezónu již dvakrát končili. A tak jsme před půl desátou dorazili na začátek, do vesnice Podmolí, snad deset kilometrů za Znojmem. Hned kousek za dědinou nás zastihla první sněhová přeháňka; aspoň že to byl sníh! Cesta lesem k rozcestí U milíře a dál po červené byla docela příjemná: téměř tu nefučelo, všude plno spadaného listí, atmosféra skvělá. Z první vyhlídky Nad železným žebříkem byl pěkný výhled na meandrující Dyji i na skalnatý hřeben nad Šobesem. Brzy po návratu na značku lesní asfaltka (též cyklostezka od Vranova) začala sestupovat na hezký skalnatý hřebínek nad známými vinicemi v trati zvané Šobes. Víno odtud je považováno za jedno z nejlepších; do konce září zde bývá v provozu bufet s prodejem a koštováním vína. Tentokrát jsme tu už jen výjimečně našli pár bobulí; nebyli jsme jistě první kolemjdoucí „špačci“.

Po kilometru nás cesta dovedla k lávce zavěšené přes Dyji. Nedaleko za mostem se již značky rozchází několika směry: bylo půl dvanácté, do Znojma po červené devět nebo po žluté, zelené a červené dokonce dvanáct kilometrů. Podle popisu tu bylo na Dyji na nevelké vzdálenosti dokonce devět vodních mlýnů. Trasa byla naplánována po červené přes Havranické vřesoviště a plochým hřebenem jihovýchodně od Dyje (nebo spíše náhorní plošinou) přes vesnice Popice a Konice a Kraví horu do Znojma.

Neměli jsme příliš času, protože jsme v půl třetí chtěli odjet do Laa, a to ještě předtím někde poobědvat. Takže jen v pětici jsme nakonec vyrazili po žluté značce dál kolem Dyje až jsme nakonec došli na vyhlídkový Sealsfieldův kámen. Tady teda opravdu fučelo hodně studeně, ale výhled je tu opravdu výjimečný! Musíme si to užít někdy příště, nejlépe na kolech (příjezd od Popic by byl lepší). Dál nás cesta vedla hodně s kopce, pak zase do kopce, čas se krátil... Šlapali jsme hodně ostře až jsme se konečně vynořili na silnici před Konicemi. Čekali nás poslední čtyři kilometry, bylo čtvrt na dvě. Ostrým tempem jsme pokračovali už po červené po silnici přes Konice a dál lesem na Kraví horu, z níž už to bylo do Znojma jen s kopce. Řidič Drahoš našel parkoviště přímo u Dyje, příjemná restaurace byla jen tak 300 metrů a byla jenom pro nás. Takže jsme výlet završili dobrým obědem i pivečkem! A znovu nám bylo fajn!

Do lázní v Laa jsme dorazili před čtvrtou hodinou, takže jsme vzali 3 hodiny za 11,20 euro (podražili). Ale stálo to za to! Osvěženi, vymočeni a spokojení jsme domů dorazili před desátou.

Takže se sejdeme v pátek (!) 23. 11. v 17. hod. v otrokovické sokolovně na Podzimním vzpomínání; budeme promítat a vzpomínat na letošní akce. A nejen na ně!