O LYŽAŘSKÉM PŘEJEZDU ŽĎÁRSKÝCH VRCHŮ ANEB JAK BYLO?!

Tento rok ta zima zase nestojí za nic! Nechtělo se mi to po Novém roce věřit, ale je to tak: se štěstím jsme si užili běžek jen na Silvestrovské jízdě v Javorníkách, a navíc jenom někteří. A s vědomím, že to zřejmě nebude lepší, jsme dali dohromady zájezd na lyžařský přejezd Žďárských vrchů pořádaný našimi přáteli z OKČT v Poličce. Všichni jsme tak věřili že sníh bude, že jsme zaplnili velký autobus. A tak jsme jeli: v sobotu 19. ledna ráno pršelo docela slušně; ani jsem nevěřil, že všichni přijdou. Ale akce byla u pořadatelů zaplacena a tak jsme se sešli opravdu všichni. Čtyřicet osm nedočkavých turistů! Tentokrát jsme jeli kratší, ale pomalejší cestou přes Olomouc, Moravskou Třebovou, Svitavy i Poličku do vesnice ROKYTNO. Tady nás už čekal Jirka A., obětavý organizátor a pořadatel, aby nás provedl terénem po asfaltových cestách. Vydatně mrholilo, takže terénem to ani nešlo; byli bychom samé bláto. Do první občerstvovny na Třech Studních jsme vstoupili rádi; bylo tu teplo, polévka, pivo. Na další cestě mrholení jakž takž ustalo; zastavili jsme se ještě v restauraci na Fryšavě a pak vzhůru do Kadova na Vánek (KadoVánek)! Místní bylinný „liguére“ nahradil dřívější Samotínský Vánek, který „uvolnil trh“ s úmrtím majitele příjemné samotínské hospůdky, v níž jsme se kdysi dávno zastavovali. Tady jsme se zdrželi déle, do cíle už jen pár kilometrů a navíc jsme zde měli přistaven náš autobus! Takže jsme odtud částečně odjeli autobusem do cíle ve Sněžném. Ještě dlouho po setmění přicházeli od Kadova znavení poutníci...!
Že to není jen tak obyčejný lyžařský přejezd, věděli jsme z dřívějška: byli jsme zde koncem 70. let a po pauze před čtyřmi lety! Tady se totiž v sobotu večer tančí a zpívá! Jeden muzikant s klávesami stačil úplně na všechno. Společná zábava se natáhla až kamsi za půlnoc.
Po snídani Jirka A, z pozice pořadatele zhodnotil situaci a bylo rozhodnuto o cíli akce v Pusté Rybné. Takže jsme vyrazili opět po asfaltu zprava kolem Buchtova kopce (na vrcholku přibližovací letištní radar podobný tomu, co stojí na Havaji a má stát i v Brdech) . Zastávku jsme udělali ještě v hezkém penzionu v obci Krásné (je tu krásný penzion, kde jsme také krátce poseděli) a pak už jsme šlapali stále dál až do Pusté Rybné do hospůdky nazvané Hlučál. Tady jsme opět naším počtem způsobili poplach v kuchyni, ale zvládli to! A protože jsme se sem všichni nevešli, vyrazili někteří o hospodu dál, do vesnice Borová. A protože jim cesta trvala, my ostatní jsme zvládli ještě zastávku pod Luckým vrchem a výstup na vrchol k chatě. To už se počasí zlepšilo (dokonce i sluníčko nakrátko vylezlo) a my se mohli konečně rozhlédnout po kraji, jímž jsme před několika lety tak krásně svištěli na běžkách.
V autobuse cestou domů jsme se shodli, že to za to stálo a že za rok to zkusíme znova; jednou to přece musí vyjít!