O KVĚTNOVÉM ZÁJEZDU NA REŠOVSKÉ VODOPÁDY A HRAD SOVINEC

Už mnohokrát jsme cestou do Jeseníků jeli kolem odbočky k Rešovským vodopádům, ale kvůli "důležitějším" cílům na ně stále nedocházelo. Až konečně letos: Drahoš navrhl trasu, zájezd se dostal do plánu a tak jsme jeli. Tentokrát nás jelo o pár míň, snad za to mohlo nepříznivé počasí na kraji týdne nebo snad atraktivní cíle: nějaké vodopády a hrad Sovinec! A tak jsme jeli: pro změnu přes Litovel, Uničov, Oskavu do Horního Města. Aspoň z autobusu jsme poznali kraj mimo hlavní cesty, se širokými hřbety a vesnicemi vysoko na nich. Vystoupili jsme v osadě Skály patřící pod Horní Město, přímo na odbočce zelené značky a u potůčku, z něhož se stal Rešovský potok. Na příliš mnoho starousedlíků to tu nevypadalo. Klesali jsme údolíčkem a po pár kilometrech jsme byli na vodopády. Vodopády se táhnou pár set metrů, jsme zde větší i menší, za podívání určitě stojí. Však jsme také potkávali docela dost návštěvníků. Výstup zpod vodopádů do vesnice Rešov je hodně do kopce, ale je to snad jen kilometr. Ale hned u parkoviště je příjemná hospůdka, na čepu bylo dokonce i plzeňské! A tak jsme tu poseděli, bylo tu velice příjemně. Právě tu je ten široký horský hřbet, kde jsou pole, pastviny a vesnice. Stejně tak to bylo vidět kolem dokola. Je to kraj, kde významnou horninou je břidlice: od toho také jsou názvy vesnice a vrchu Břidličná. Mezi pastvinami jsme mírně nastoupali a pak už jen klesali zužujícím se lesním hřbetem k Valšovskému mlýnu. Skoro na konci nám ne zcela zřetelně vyznačená odbočka z cestičky úvozempřinesla trochu nesnází, neboť pár účastníkům odbočku přešlo a pak už začaly potíže...

Od Valšovského mlýna k hradu Sovinci je to asi dvaapůl kilometru: ve stoupání lesem jsme se ještě naposledy zapotili. A pak se najednou objevil hrad Sovinec: byl vrácen Řádu německých rytířů a je v docela dobrém stavu. U hradu už bylo pár zájezdových autobusů a u velmi provizorního bufetu jsme dostali vše: pivo, kafe i langoše (místní velice dobře vypadající restaurace u hradu momentálně hledá nájemce). Takže někteří z nás absolvovali prohlídku hradu s výstupem na hradní věž, ostatní jsme se spokojili s vyhlídkou z věže kostela. Poslední chybějící účastníci zájezdu se do cíle dostali včas a tak jsme před pátou vyrazili na zpáteční cestu opět po těch širokých hřbetech směr Huzová, Šternberk, Olomouc... Určitě se i tento zájezd dá počítat mezi vydařené! S.V.