O DVOUDENNÍM ZÁJEZDU NA DVA KOPCE (aneb O VÝSTUPU NA LYSEC A ŠÍP)

Jsou kopce, přes které se nedá jen tak projít v rámci jednodenní túry; jsou vysoké či vzdálené a musí se tak stát hlavním cílem! A takovým kopcem je velkofatranský Lysec a skoro se to dá říci i Šípu patřícímu geograficky k Chočských vrchům.
Na chatě Lysec v Jasenské dolině jsme byli v polovině sedmdesátých let (ani se mi nechce psát "minulého století") o Velikonocích. Byli jsme mladí a nadšení, takže žádný kopec nebyl dost vysoký, každý hřeben se dal přejít... Vzpomínám rád na náročný výstup sněhem na Lysec s běžkami na rameni, náročný sjezd do sedla, výstup na Malý Lysec a příchod v chumelenici na krásnou chatu pod Borišovem. Odpoledne zpět to bylo veselejší: ze sedla jsme uhnuli ze značky vpravo a do závěru Jasenské doliny jsme sjeli na běžkách (někteří, ostatní pěšky). Tak to byla vzpomínka na majestátný Lysec, samostatný a mohutný vrchol mezi dolinami Belianskou a Jasenskou! A právě z důvodů uvedených v úvodu jsme se tam vypravili podruhé až po dlouhých třiceti letech! Kvůli jiným horám na to vyšel čas až nyní! Lysec se svým devítisetmetrovým převýšením se stal cílem sobotním; za krásného slunného dopoledne vystupujeme z autobusu za vesnicí Belá na rozcestí obou dolin. Kousek po silnici byl příjemný, ale pak žlutá odbočí doleva a vede již jen nahoru; krásným je tento kopec proto, že les je střídán často střídán travnatými polanami, na kterých se v nižších polohách už pasou ovečky. Kolem zatím uzavřených salaší procházíme nebo je vidíme na úbočí. Otočíme-li se ke kopci zády, vidíme dolinu Turca ležící nám tak doslova u nohou. Za ní jsou celé Martinské hole s nádherným skalním zubem Klaku, více vlevo zřejmě Kremnické pohoří, vzadu se později objeví Beskydy se Smrkem a Lysou horou, vpravo je hřeben Malé Fatry s nádhernými vrcholy Rozsutce a Stohu. Před námi zprava - nad Belianskou dolinou - vidíme Borišov, Ploskou, později i Čierny kameň s Rakytovem a ještě více doprava pak skupinu Suchý, Ostredok a Královu studňu.
Ve druhé půlce výstupu již stoupáme jakoby po nějakém předělu: vlevo les, vpravo travnatá polana. Výhledy se neustále rozšiřují, obzor je stále rozsáhlejší. Na vrchol dorážíme zadýcháni, unaveni, ale spokojeni! Kóta 1380,9 je dosažena, převýšení 880 metrů, výstupový čas 3 hodiny většinou dosažen. Na vrcholku se nám otevřely pohledy k východu dosud stíněné samotným Lyscem: vrcholek je tak nádherně "výhledový", že výhledům stíní jen málokterý kopec. Od Malé Fatry vpravo vidíme celé Chočské vrchy, navazují Západní Tatry a západní část Vysokých Tater; jsou vidět severní rázsochy hřebene Nízkých Tater, skupina Ďumbieru, Chopku, od Chabence přes sedlo Ďurková k Prašivé. Kolem nás je spousta sněženek, něco hořců Clusiových, nějaké dřípatky karpatské... Svačíme a doplňujeme tekutiny, fotíme kolem dokola a také zmíněnou květenu (ještěže už skoro všichni cvakají digitály).
Všechno krásné jednou končí; čeká nás dvouhodinový jednotvárný sestup do Jasenské doliny k chatě Lysec, kde na nás čeká autobus. V dolině je krásný jarní den, takže potok přeskakujeme či brodíme jen kousek od skryté lávky. K chatě je to jen kousek, venkovní bufet funguje, takže teď už nám nic nechybí! Po úplném občerstvení úplně všech nás autobus dopravuje k noclehu do hotelu Piatrová nad Vrútkami.
Nedělní výstup na "kralovanský" Šíp je docela podobný Lysci: také zde jsme už dost let nebyli a také je to výstup, na který se nezapomíná! V noci navíc zapršelo, takže chodníčky se stávají klouzkými. Začínáme u mostu před Párnicou, na žluté značce. Už jen k bývalé osadě Podšíp je to docela "krpál": dřevěnice jsou opravené, jsou národní kulturní památkou. Místo je to stejně krásné jako před lety: výhledy odtud na hřeben a vrcholy Malé Fatry jsou jedinečné! Chodník je proti mé byť porevoluční mapě již přeložen a tak stoupáme k prvním skálám od západu lesem a hodně blátivým chodníkem. Tyčky jsou zde výbornou pomůckou z Lysce znaveného turisty! Nicméně dostáváme se na hřebínek za prvními skálami, nad sebou vidíme kříž stojící na Západním Šípu (má výšku 1142 m. Jde nám to dnes pomaleji než včera, určitě každý z nás cítí únavu v nějakých svalech. Vrcholku po nějaké době přece jen dosahujeme a víme, že máme vyhráno! Na hlavní vrchol je to sice hřebenem půlhodina, ale přece jsme nahoře! Nezapomenutelné jsou výhledy do údolí Váhu, na pod námi ležící Stankovany a Lubochňu, na Kopu - jen o pár metrů vyšší první vrchol lubochňianského hřebene Velké Fatry. Znovu hledáme očima jednotlivé vrcholky Západních Tater, Chočských vrchů, Nízkých Tater, Velké Fatry...
Po odpočinku pokračujeme na hlavní vrchol chodníkem vedoucím stále nahoru a dolů ve východním svahu, míjíme přitom řadu krásných skal. Nadmořská výška hlavního vrcholu je 1170 metrů, ale i zde je úžasný výhled! Nicméně čeká nás hodinový strmý sestup do Žaškovského sedla (na rozcestníku 790 m) a ještě dalších 350 výškových metrů dolů do Stankovian. Chvílemi se to zdá nekonečné, ale už první polana ještě nad sedlem nám učaruje. A co teprve široké, travnaté Žaškovské sedlo! Slunce praží, dáváme pauzu kousek na pramenem vody. Sledujeme, jak tu probíhá samoopylení stromů: najednou se objeví žlutý oblak pylu, vítr s ním párkrát zatočí a je to! Snad ještě nikde jsme si tohoto jevu nevšimli.
Do Stankovian chodník klesá už přijatelně, sestup tak v nohách necítíme (někteří možná se s tímto vyjádřením neztotožní). U přejezdu nacházíme milou a navíc otevřenou hospůdku. Jsme zde, na úplném konci dvoudenního výletu a už nám nechybí vůbec nic! Byl to krásný výlet!!!