NA DRÁVSKÉ CYKLOSTEZCE

Po předloňském zrušení akce kvůli velmi špatnému počasí se na cestu vydáváme 31. května 2008; osm míst v doprovodném tranzitu jsme obsadili akorát. Sestava: Standa a Magda V., Liba a Franta V., Mirek Sl., Petr K., Ruda H., Věra S., osm kol, řidič tranzitu Mirek S. Cesta tranzitem s vlekem přes Břeclav, Vídeň, Graz, Villach, Klagenfurt, Lienz, Toblach do Welsbergu, kde odbočujeme do údolí Gsies, nám trvá 11 hodin a je dlouhá skoro přesně sedm set kilometrů. Pastorační dům Velehrad v obci St. Martin (nadm. výška cca 1400 m) jsme po určitých problémech našli (pokud to někomu v budoucnu pomůže, po odbočení ze silnice do vesnice je asi po 200 metrech další odbočka vpravo do kopečka a po snad sto metrech jste tam). Páter Antonín s našimi kamarády Pavlem a Sašou Z. nám připravili skvělé ubytování a stravování, takže se tu cítíme skutečně mezi svými!

V neděli 1. června využíváme toho, že máme kola ještě na vleku, a vyjíždíme do vesnice St. Maddalena v závěru údolí, asi o tři kilometry dál, cca 1450 m n. m. Ráno je krásné, obloha modrá, výhledy na okolní horské hřbety a dolů přes údolí na vrcholky Dolomit jsou úžasné. První fotografické "orgie" se konají hned po vystoupení z auta. V plánu máme sjezd údolím dolů do hlavního údolí Pustertal a pak dál až do Brixenu (známého pobytem K. H. Borovského). A tak pokračujeme po cyklostezce podle říčky Rienz z Welsbergu přes Olang (zde projíždíme panoramastrasse), Bruneck až ke klášteru v Neustiftu před Brixenem, kde nás čeká doprovodné vozidlo. Odtud se ještě postupně odjíždíme podívat po Brixenu (560 m n. m.) a zpět, nakonec ještě navštěvujemezmíněný klášter. Najeto 90 km.

V pondělí se loučíme s našimi hostiteli a vyrážíme autem i s koly zpět přes Toblach k jezeru Misurina a mýtnici pod Tre Cime di Lavaredo (vzdálenost cca 50 km). Mýtnice už je v provozu (tzn. že cesta na parkoviště pod chatou Auronzo je sjízdná). Sundáváme kola a vyrážíme směrem nahoru zpočátku na kolech, později už tlačíme, občas zase kousek naskočíme a zase tlačíme... V horní polovině výjezdu nás už dojíždějí Italové na silničních kolech, zřejmě je tu kdekdo Panzani. Atlas uvádí mezní stoupání silnice 30%. K chatě Auronzo dorážíme ještě za hezkého počasí, ale pak nenápadně přicházejí první dešťové mraky. A nakonec začíná pršet a tak se nějakou dobu schováváme pod okapem chaty; pak už nás to nebaví a tak v jedné pauze vyrážíme dolů. Teď skutečně začínáme naši cestu, v nadmořské výšce 2330 metrů. Kroupy a přeháňka nás stáhá hned v druhé zatáčce a tak celou trasu z kopce sjíždíme v dešti a hodně opatrně. Po silnici teče voda a není důvod se vysekat hned první den. Ze sedla nad Misurinou jedeme po silnici, od křižovatky od Cortiny cyklostezkou až k Toblachu. Blíží se znovu déšť a tak nabíráme kurs východ, někde blízko bude první potůček z hor a to bude Dráva! Nedaleko za Toblachem se tak stává. Mraky hrozí stále víc a tak svižným tempem pokračujeme přes Sillian do kempu v Tassenbachu, v posledním úseku už v dešti. Ujeto 54 km, celkem 144 km.

V úterý je první starostí usušit stany na sporém ranním slunci, abychom je po nočním dešti nebalili mokré. I kolem stanů je docela mokro. Počasí je nejisté a tak přispívá k rozhodnutí, že nebudeme volit variantu po Karnische Hochstrasse; tak bychom na nějakých 130 km opustili řeku a vrátili se k ní až ve Villachu. Po snídani tak pokračujeme dobrou cyklostezkou podle Drávy pod Lienzskými Dolomity, jejichž vrcholky se už objevují nad námi. Přijíždíme k vodopádům Galitzerklamm; za tři eura na osobu je navštěvujeme, stojí za podívání. Je zde k dispozici i kratší via ferrata nad vodopády, zřejmě za nějakou úplatu i s půjčením vybavení a dohledem vůdce. Do Lienzu nám zbývá 6 km, tak frčíme dál... Projíždíme Lienzem, Oberdrauburgem až do kempu ve Steinfeldu. Tady nás majitelé poněkud doběhli: na odbočce z cyklostezky bylo do kempu 3 km, tak to by šlo! Nicméně přijíždíme do obce, stále šipky "kemp", dostáváme se pod svah nad vesnicí, kam míří dosti strmě jediná cesta. Tam už jasně tuším zradu: nakonec stoupáme opravdu aspoň jedenapůl kilometru drsně do kopce, abychom dorazili ke kempu Bergfriede. Je to takový menší rodinný kemp u usedlosti, jsou tam čtyři karavany Holanďanů. Vyhlídka odtud je pěkná, jsme snad 200 metrů nad dolinou. Ujeto 80 km, celkem 234 km.

Ve středu je krásné ráno; v navečer a v noci popršelo. Po snídani vyrážíme, chceme dojet až někam k Villachu. Sešup z kopce byl fajn; už jen vzpomínáme, jak jsme včera navečer tlačili kola do kopce. Svižně uháníme prvních deset kilometrů po místní silnici a přejíždíme do obce Lind, kde nacházíme pekárnu. To nás potěšilo, pečivo bylo opravdu čerstvé. Pokračujeme přes Möllbrücke do Spittalu, kde se věnujeme prohlídce centra města. Asi po deseti kilometrech začíná pršet, schováváme se u řeky pod silničním mostem právě v místě, kde nás čeká auto. Odpoledne se schováváme ještě jednou do zdánlivě opuštěného kravského přístřešku. Na závěr dne dojíždíme až do Villachu, kde se pro drobných orientačních problémech setkáváme s doprovodným vozidlem. Prvniích kemp je drahý a parkovat se musí před ním, přejíždíme proto přes řeku a končíme hned v prvním kempu v Mittewaldu. Cena příznivá, kromě pár holandských karavanistů je volno, vybavení bezvadné. To ještě netušíme, že zde cestu ukončíme; je stále velmi zataženo, navečer začíná pršet. V noci prší vytrvale až v některých stanech začíná být vlhko. Ujeto 80 km, celkově 314 km.

Čtvrteční ráno není pěkné, je hodně zataženo. Začíná esemesková korespondence se Zb. ohledně předpovědi počasí pro naši oblast; podle předpovědi má být dva dny hodně deštivo a teprve s sobotu se to má lepšit. Zdá se, že je to problém v celém jižním Rakousku, takže se rozhodujeme v akci pokračovat u Neusiedlerského jezera jv. Vídně, kde je předpověď příznivější. Stejně jsme tam chtěli někdy zajet, tak proč ne teď? Po celou dobu přejezdu po dálnici v horské oblasti vytrvale lilo; až jsme sjeli z hor, déšť ustal. Po dálnici přijíždíme až do Eisenstadtu a odtud odbočujeme na východ do obce Rust, kde máme v autoatlasu vyznačený jediný kemp na západní straně jezera. Kemp je až skoro u jezera, na místě pro stany jsme jen my a jedni motorkáři. Navečer se jedeme ještě projet severním směrem a tak ujedeme aspoň 30 km, celkem 344 km.

V pátek ráno nás problouzí slunce a dopravní letadla, která tu míří k vídeňskému letišti. A tak po snídani vyrážíme po cyklostezce směr Mörbisch, za nímž přejíždíme rakousko-maďarskou hranici, a míříme po už horší cyklostezce do Šoproně. Je to velké, starobylé město, kterým nepochybně "kráčely dějiny". Po projížďce centrem pokračujeme cyklostezkou, která objíždí jižní cíp jezera, až do rakouského Pamhagenu. Odtud ještě nějakých 12 kilometrů do přístaviště za obcí Illmitz, odkud přejíždíme lodí zpět na západní stranu jezera do Mörbische. Odtud je to posledních osm kilometrů do kempu. Ujeto 76 km, celkově 420 km.

V sobotu ráno je pěkně, plánujeme dnes akci začít dvanáctikilometrovou přeplavbou sv. směrem z Rustu do Podersdorfu (po 13 eurech, 30 minut jízdy). Tím to samozřejmě nekončí: cílem je vyhlášena Bratislava, je přece už tak blízko! A tak jedeme ještě posledních 8 km kolem jezera do Weidenu a odtud už směr Bratislava! Stále vane docela silný severovýchodní vítr, ale už to máme v nohách a řídíme se slušnou rychlostí stále vpřed! Jedeme přes vesnice Zurndorf a Pamu (tady je obrovské množství větrných elektráren; počítám do šedesáti a pak to vzdávám, snad je jich na tři sta). Pokračujeme do Kittsee, poslední rakouské vesnice. Odtud realizujeme přejezd hranice polní cestou, na jejímž konci za nějakou dobu vidíme bratislavský hrad. A tak se dostáváme kamsi mezi dálniční přivaděče, přejíždíme na druhou stranu, abychom se pak vrátili na tu původní; ale nakonec přece jen končíme v bratislavské Petržalce, kde se setkáváme s doprovodným vozidlem. Je 14:15 hod. Z vleku vytahujeme poslední piva, nakládáme kola, poslední fotky mezi paneláky a odjíždíme Dnes ujeto posledních 55 km, celkem 475 km, tranzitem ujel celkem 1750 km. Definitivně!

A tak skončila naše další velká cesta: i přes problémy s počasím nepochybně stála za to!