JAK BYLO VE VELKÉ FATŘE

Tentokrát se na tento dvoudenní zájezd nepodařilo naplnit autobus; možná to bylo proto, že všechny zatím uskutečněné zájezdy do Velké Fatry byly docela náročné, navíc o týden později se má uskutečnit zájezd SK PEV do Malé Fatry. Ukázalo se nakonec, že to bylo jen dobře! Vzhledem k dopravě pěti osobními auty sobotní trasu otáčíme: auta parkujeme v Lubochni (450 m n. m.) a po půl desáté vyrážíme po modré vzhůru směr Kútnikov kopec. Značka nás vede dlouhými traverzy nad Lubochnianskou dolinou, později už docela strmě až konečně dosahujeme prvního vrcholku hřebene - Kútnikova kopce; převýšení šest set metrů, krásná travnatá louka. Za tu dřinu se nám odkrývají nepoznané rozhledy; na severu vidíme Oravskou Maguru, za ní Babiu horu, Velký Choč, Západní Tatry i Kriváň ve Vysokých Tatrách, rozsáhlou Povážskou dolinu, vrcholky Nízkých Tater a pak už hřeben samotné Velké Fatry od Rakytova přes Čierny kameň, Ploskou, Borišov, Lysec až na Klak (1394 m) v protějším, lubochnianském hřebeni Velké Fatry. Rozhled v tomto krásném počasí nádherný! Už také vidíme, že naše cesta bude střídáním klesání a stoupání s tendencí jít stále výš. A tak to také je! Následuje Červený grúň, Magurka, Magura..., mezi nimi sedla a vršky, snad stometrové pole vysokých kopřiv (vesměs jdeme v kraťasech), přes chodník popadané stromy , obrovská množství žlutých upolínů... A pak - snad kolem půl čtvrté - konečně sestupujeme na sedlo pod Chabzdovou; to už je jasné, že odjezd poslední lanovky v půl páté nemáme šanci stihnout. A tak se v sestavě tří řidičů aspoň pokoušíme stihnout vlak po šesté z Ružomberku, ale z Málina není koho stopnout a tak na nádraží v Ružomberku dorážíme přes sedmou. Taxíkem do Lubochně pro tři z pěti aut, pro devět lidí zpět na Málino a do Lubochně, dvě auta znovu do Ružomberka pro zbytek lidí - takové přesuny provádíme, abychom se sešli! Na chatu Trusalová v Trusalové přijíždíme v půl desáté, je tady veselo! Je zde totiž centrum v sobotu konaného 36. výstupu na Velký Fatranský Kriváň. A tak po pozdní večeři ještě (někteří) posedíme, popijeme a potančíme...

V neděli plánovaný výstup na Drienok po sobotní opravdu náročné túře odkládáme na jindy, nicméně se podle plánu přesunujeme do Gaderské doliny a vydáváme se na náhradní túry: většina míří na Blatnický hrad (na který jsme nikdy při našich pobytech zde neměli čas) a v menší partii vystupujeme k jeskyni Mažarná v úbočí Tlsté. Spokojeni jsme nakonec byli všichni, ale jeskyně Mažarná je přece jen něco jiného! Více než sto metrů dlouhá jeskyně s většinou nízkým stropem, se širokým vstupem, má své neopakovatelné kouzlo; byl jsem zde už aspoň pětkrát, ale fascinuje mne to pokaždé!
Po obědě v nové restauraci v chatové osadě Gaderská dolina odjíždíme do aquaparku v Turčianských Teplicích, kde akce končí. Smáčíme svá těla v teplé i studené vodě, odpočíváme; po dvouhodinovém pobytu končí i tato relaxační fáze výletu a my vyrážíme k domovu. Těší nás, že jsme to zvládli (některé, že to přežily). Věřím, že na strasti se zapomene a my zase na Velkou Fatru za pár let vyrazíme!